Psal se rok 1996, kdy se u ulice Trojská poprvé koplo do země, aby tu do 8 let mohl vyrůst moderní skleník elegantního půdorysu, který se stal stěžejní a návštěvnicky mimořádně atraktivní součástí botanické zahrady. „Dovolím si tvrdit, že po otevření skleníku se naše zahrada dostala hodně do povědomí nejen Pražanů, ale i obyvatel České republiky, protože i dodnes se jedná o velmi unikátní architektonickou konstrukci, nabízející nevšední pohledy do vegetace,“ vysvětluje Černý, jenž stojí v čele zahrady od roku 2016.
Naráží tím na fakt, že dlouhá léta platilo; když se řekla „zahrada v Troji“, mnohým se vybavila spíše ta zoologická. Dnes tomu tak rozhodně není. „A to především díky mému předchůdci Jiřímu Haagerovi (ve funkci ředitele byl v letech 1995–2001 – pozn. red.), jenž byl významným botanikem v oblasti exotických rostlin,“ nezastírá Černý. „Měl vizi tohoto skleníku, který by byl věnovaný nejen tropické floře, ale byl by rozdělený do několika částí, na vysokohorskou nebo sukulentní.“
Skoro polovina příjmů
Jak si emeritní ředitel vysnil, tak se stalo. Dnes je Fata Morgana se svou plochou téměř 1800m² jedním z největších skleníků v zemi. A co se skladby rostlin týče, tak i jedním z nejrozmanitějších, zároveň také nejčastěji navštěvovaných. Příjmy ze vstupného konkrétně do Fata Morgany podle ředitele tvoří zhruba 40 až 45 % příjmů celé zahrady.
„Když se skleník před 20 lety otevíral, tvořil podstatně větší část návštěvnosti, protože to bylo moderní, neotřelé, v té době unikátní,“ poukazuje Černý. Toho naopak nesmírně těší, že oproti předešlým dekádám se čím dál většímu zájmu těší také venkovní expozice. „Je to dáno novými investicemi, ale i pestrým programem, který se pro veřejnost snažíme vytvářet.“
Skleník bez skla
Už když skleník vznikal, nejednalo se pro stavbaře a dělníky o nic jednoduchého. „Jde o velmi sofistikovanou stavbu, s níž se pojila stavební úskalí,“ upozorňuje ředitel. „Třeba složité bylo kotvení věnce stavby ve vrchní části, kdy břidlice v podloží byla dost nezpevněná, drolila se,“ podotýká ke stavbě, za níž hlavní město tehdy „cálovalo“ přes 200 milionů korun.
Stamilionové náklady si vyžádaly nejen obtíže s ukotvením stavby, ale i třeba fakt, že jde o skleník bez skla. „Ta krytina je z polykarbonátu, který má o něco horší vlastnost propouštět světlo, což je efektivní obzvláště v teplých měsících. Zároveň lépe brání úniku tepla,“ vysvětluje ředitel s tím, že pro tropické části je tento faktor nezanedbatelný.
Horolezci a potápěči
Stejně jako údržba, která je složitější, než by se kdo nadál. Probíhá prakticky 24 hodin denně 7 dní v týdnu, aby rostliny v expozicích prosperovaly. Pomáhá jim v tom nejen lidský faktor, ale také moderní technologické vymoženosti. „Počítač ve skleníku má svou vlastní meteorologickou stanici, na základě které řídí třeba větrání, ochranu oken před prudkým nárazem větru, nebo když má přijít déšť, tak se střecha automaticky uzavírá.“
Do péče jsou zahrnuti odborníci z nejrůznějších odvětví. Například horolezci! A to z jakého důvodu? „Je třeba udržovat horní části skleníku, střecha v nejvyšším bodě se nachází třeba v 11 metrech. A když je potom nějaká liána nebo palma bujnější, než by bylo nutné, je nezbytné ji zredukovat.“
Součástí Faty Morgany jsou také jezírka, pod kterými lze projít, aby se návštěvníkům skrze tlustou skleněnou stěnu naskytl pohled na neuvěřitelně pestrý život podvodní říše. Jeho součástí jsou nejen nejrůznější druhy exotických ryb, ale samozřejmě také podvodní rostliny. Je proto nutné starat se i o ně a jejich prostředí. „Jezírka mají velmi složitou technologii čištění, mají objem 220 000 litrů vody, přičemž hloubka sahá do 4 metrů,“ podotýká Bohumil Černý.
Právě v rámci čištění jdou do akce potápěči. „Máme dva proškolené zaměstnance, kteří se tam v pravidelných intervalech chodí potápět, čistit skla, ale i okolí,“ vysvětluje ředitel. „Samozřejmě je potřebovat udržovat i zelenou vegetaci, aby se tam rostliny vzájemně neomezovaly, neuzmuly si více prostoru na úkor těch druhých, což je ostatně také náplní práce ostatních zaměstnanců i mimo vodní plochy. Je to přece jen živá expozice, která se každým dnem vyvíjí, a tomu je třeba přizpůsobit péči.“
Masožravky i nejmenší leknín na světě
Aby také ne. Jak ředitel prozradil, podle jeho znalostí se ve sbírkách pražské botanické zahrady nachází nejedna rostlina, která s největší pravděpodobností není jinde v Čechách k vidění. Přinejmenším ne ve veřejné instituci. „Ukazujeme je výhradně tehdy, když vykvetou, a umisťujeme do vitrín,“ uvádí. „Jsou to kupříkladu různé vzácné orchideje, cykasy, sukulenty, masožravé rostliny nebo třeba nejmenší leknín na světě.“
Nezvaní hosté
Nejde ale jen o péči o exponáty z říše flory. Stejně tak je potřeba hledět také na zdraví podvodních „obyvatel“ jezírek, i na jejich kvantitu. Málokdo by se možná nadál, že občas do jezírka nedobrovolně zavítá nezvaný návštěvník. „Ano, je tomu vskutku tak,“ pokyvuje ředitel hlavou nad tím, že se mezi návštěvníky najdou tací, kteří do skleníku propašují tu rybu, tu žábu, tu třeba želvu, a zanechají je právě v některém z jezírek, ale i třeba mimo nich.
„Měli jsme tu návštěvníka, který potají do skleníku přinesl třeba strašilky (býložravý tropický hmyz – pozn. red.), jiný některé z ryb, další přinesl želvy nádherné,“ nechápe ředitel. „Což o to, želvy jsou krásná zvířata a pro návštěvníka může být jejich přítomnost zpestření. Ale pokud chceme v jezírkách mít i ryby, tak to nejde dohromady. Nemluvě o tom, že škodí vegetaci, protože ji vyhrabují.“ Nezřídka si pak zaměstnanci kladou otázku nad tím, co někoho k takovému počínání ponouká, proč raději nezvolí smysluplnější cestu. Třeba formou zverimexu, útulku nebo darováním někomu jinému.
Jinak ale život ve skleníku není jen doménou podvodní a rostlinné říše. Na jaře se ve Fatě Morganě každoročně koná mimořádně oblíbená výstava motýlů, kdy se tropičtí pestrobarevní křídlatci prohání přímo mezi návštěvníky, před jejich očima se dokonce i líhnou! „V noci je pak nádherné poslouchat kvákání stovek bezblanek skleníkových, které vytváří úchvatnou atmosféru. Některé stromy skýtají zázemí pro chameleony, máme tam také felsumy (drobné ještěrky – pozn. red), a ve skleníku občas najdete i užovky obojkové, které si sem ale cestu najdou samy,“ vypočítává ředitel.
A co třeba nějaká létající zvířata, vyjma motýlů? Nabízí se při pomyšlení na nejrůznější papoušky nebo tropické sovy otázka. „Ty nemáme a ani neplánujeme,“ odpovídá s úsměvem ředitel. „Ono už takhle je problém spočítat přesné množství zvířat, která se ve skleníku nachází. Žádnou evidenci si nevedeme. A jelikož je skleník opravdu velký, přesný počet všech zvířecích obyvatel se dopočítat nedá,“ vysvětluje ředitel. A má odpověď i na to, proč jich lidé během dne tolik nepotkají. „Z podstaty věci lidskou přítomnost nemají moc rádi, takže se zdržují mimo stezky, nebo ve výše položených částech skleníku."
Výstava exotických motýlů v Botanické zahradě v Troji. (duben 2022) David Zima
750 litrů
Jak je skleník Fata Morgana rozdělený na 3 klimaticky odlišné části, v každé z nich se udržuje jiná teplota. „V teplých měsících každý ocení tu chlazenou část – expozici horský les, neboť v takové oblasti je přirozeně chladněji.“ Odlišný je i způsob ochlazování ostatních částí právě přes letní měsíce, kdy skleník zvenku „atakují“ vedra, která by mohla konstantní teplotu rozkolísat. „V tropické části k udržení stabilní teploty přistupujeme přirozenou cestou jednak průvanem, druhdy třeba zvlhčením prostoru,“ vysvětluje Bohumil Černý.
To se daří díky technologiím, ale i právě díky jezírkům a vodopádu. „V průměru se z nich denně vypaří okolo 500 litrů vody,“ uvádí Černý. „V letních měsících to pak může být okolo 750 litrů, což je vcelku nezanedbatelné procento co do tvorby vlhkosti, aby nám rostliny nepřesychaly. Mnozí si třeba mohou myslet, že jezírka a vodopád jsou ve skleníku estetickým prvkem, ale není tomu tak. Pomáhají utvářet přirozené klima, jaké by rostliny nalezly ve své původní domovině,“ uzavírá Černý s pozvánkou na právě probíhající výstavu.
Výpravy do světa
Ta se totiž týká zmíněných dvou dekád, jichž se tropický skleník už dočkal. Zájemcům umožní nejen se seznámit s historií a původními záměry, ale taktéž i se složitým fungováním stavby. Zmiňuje zároveň i to, jak probíhá výběr rostlin, jež jsou do ní umístěné či kam a jak se za nimi pražští botanici vypravují.
