„Každý rok počátkem zimní sezony se na zastávce K Barrandovu objevují tahle zábradlí, kterými se ohradí a osobám se sníženou pohyblivostí znepřístupní lavičky, odpadkové koše a informační tabule DPP. Na jaře zase zmizí,“ napsal obyvatel Barrandova Michal Gecik na Facebook, „Dnes jsem poprvé “pachatele” tohoto počinu, který mi přijde užitečný asi jako hranaté kolo, přistihl přímo při činu a využil jsem příležitost zeptat se jich na jeho smysl, ale řekli mi jen, ať se obrátím na městskou část. Najde se tady někdo, kdo chápe, k čemu to tam je?“
Ochrana před sněhem
Nepochopení a pátrání po důvodu je zde vcelku pochopitelné. Tramvajové zastávky na Barrandov jsou celkově plné podivných prvků a nepochopitelných řešení, která plní funkci spíše okrasnou než že by byla k užitku. To se týká právě i ohrazeného místa na tramvajové zastávce k Barrandovu. Lavičky jsou totiž umístěny přesně na hraně tzv „netopýří“ střechy, tedy bílé plachty, která funguje spíše jako zastínění a je dominantou zastávky. Z tohoto důvody hrozí, že případný sníh a led může v zimě ze střechy spadnout přímo na cestující, kteří by na lavičkách seděli. Z těchto důvodů je zde každoročně zhruba v listopadu instalované zábradlí, které zabrání lavičky používat.
To ostatně potvrdil i mluvčí dopravního podniku Daniel Šabík. „Zábradlí na popisovaném místě instalujeme na začátku zimní sezóny jako ochranu cestujících před případným spadem sněhu nebo ledu z přestřešení. Je sice na něm vybudovaný svod, ten ale při větším spadu sněhu nefunguje. A kvůli úhlu přestřešení není možné na něj osadit žádné zábrany proti spadu sněhu. Bohužel jiná úprava a zajištění bezpečnosti cestujících vzhledem na druh přestřešení není v současnosti možná, sdělil Blesku mluvčí.
Kotasův nepovedený návrh
Modrobílá tramvajová zastávka K Barrandovu je přitom ze všech Kotasových návrhů na trati Hlubočepy – Barrandov ta nejambicióznější. Nástupiště umístěné pod úrovní terénu chrání prosklené oblé stříšky upevnění pomocí husté sítě tlustších či tenčích trubek. Přístupová schodiště pak z obou stran zastřešují textilní membrány, která právě dělají v zimě neplechu. Známý propagátor architektury Adama Gebrian kdysi v jednom ze svých videí prohlásil, že všechno, co je modré a bílé, by mohlo ze zastávky zmizet.
Problém barrandovských zastávek není jen přílišné megalomanství, jde i o použité materiály, které už po 17 letech jeví známky značného opotřebení. Ostatně i sám architekt v několika rozhovorech sám uznal, že tento návrh nepatří mezi jeho nejpovedenější.
„Ta trať nebyla od počátku koncipována jako standardní tramvajová trať, ale jako rychlodráha na pomezí tramvaje a metra. Tento záměr byl podle mě v pořádku. Velké zklamání a určitý díl mého osobního selhání vidím v tom, že se nám nepodařilo zvolit takové materiály a takovou koncepci, aby to i po dvanácti letech provozu vypadalo mnohem lépe. Jestli jsem já osobně někdy prohrál a cítím trochu pocit zmaru, tak právě tady. Koncept byl správný, realizace ne,“ řekl Patrik Kotas už před 5 lety pro web Aktuálně.cz. Blesk se snažil architekta kontaktovat, s prosbou o vyjádření k poněkud krkolomnému řešení na zastávce K Barrandovu, architekt však do vydání článku neodpověděl.
