O osudu protektorátních Židů rozhodl říšský protektor Reinhard Heydrich již dva týdny po svém nástupu do funkce na poradě v Praze 10. října 1941. Tehdy bylo rozhodnuto o deportaci části českých Židů do Lodže a Terezín byl určen jako vhodné místo pro soustředění většiny protektorátních Židů.

Celkem bylo z českých zemí v letech 1941 až 1945 deportováno přes 81 000 Židů, z nichž se osvobození dočkalo na 10 500. Genocidní politika nacistů tak i na území Protektorátu začala naplňovat Hitlerova slova z ledna 1939 o „zničení židovské rasy v Evropě“.

Odjíždělo se z Bubnů

Tragickým místem v Praze se v tomto ohledu stalo nádraží v Bubnech. „Z tohoto nádraží odjížděly židovské transporty, sestavené v místech dnešního Parkhotelu,“ uvádí badatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět v knize Protektorátní průvodce Prahou.

Dne 16. října 1941 odtud odjížděl první transport do ghetta v Lodži. Další čtyři transporty, které odjely během října a listopadu 1941, mířily rovněž do Lodže,” zmiňuje Padevět s tím, že další transporty mířily z Prahy mimo jiné také do Terezína.

V prvním vypraveném vlaku putovalo tisíc mužů, žen a dětí a přežilo z něj 24 lidí. Celkem přes peron stanice Praha-Bubny opustilo Prahu na 50 000 občanů, kteří byli svým původem odsouzeni k takzvanému konečnému řešení. V roce 1945 odtud při odsunu odjížděli pražští Němci.

Bubnování za oběti

V den výročí se v Praze na nádraží v Bubnech posedmé konala akce, která transporty nevinných obětí připomínala. Přišli i pamětníci tehdejších událostí nebo jejich potomci. Jejím smyslem bylo narušit ticho pasivního přihlížení mlčící většiny k potlačování lidských práv a genocidě. Právě mlčení bylo a je podle organizátorů v čele s Pavlem Štinglem spolupachatelem masové vraždy, která se může opakovat.

Rytmus obstarala šestičlenná skupina bubeníků ze skupiny Tam Tam Batucada pod píšťalkou Miloše Vacíka, která doprovázela flétnistu a klarinetistu Jiřího Stivína. Zapojili se i příchozí s pomocí bubínků z kartónu nebo krabic. Přišlo jich pár set. Počet účastníků byl nepoměrně menší než tisícovka lidí, kteří se podle herečky a pamětnice prvního Bubnování pro Bubny Báry Hrzánové sešli navzdory dešti na bubenském nádraží v roce 2015.

Výstava o bolestných vzpomínkách

Na happening navázala upoutávka na výstavu fotografií s názvem Pavel Dias: Torzo – vzpomínky pro budoucnost, která v Domě U Černé Matky Boží zachycuje bolest a vzpomínky těch, kteří přežili holokaust, a slavnostní koncert v hale nádraží.

Na něm vystoupili studenti Gymnázia Přírodní škola se zhudebněnými básněmi, které chlapci internovaní v Terezíně vydali ve svém časopisu Vedem. Druhý koncertní blok patřil vzpomínce na Prahu 30. let, kterou ztvárnil v melodiích Stivín a pianista Robert Hugo.

Budoucnost chmurného místa

Symbolicky prvním krokem přestavby železniční stanice na Památník ticha bylo v roce 2015 odhalení sochy Aleše Veselého v podobě kolejí směřujících k nebi. Později ji doplnilo torzo lodi, které připomíná zkázu lodi Patria s židovskými uprchlíky na palubě.

Do budoucna má podle plánů kolem nádraží vést třída nesoucí jméno Nicholase Wintona, který před druhou světovou válkou zachránil 669 převážně židovských dětí z okupovaného území před transportem do koncentračních táborů, když zorganizoval jejich převoz do Velké Británie.

Fotogalerie
24 fotografií