„Dikdikové na první pohled zaujmou nejen svou velikostí, ale také svým dlouhým čenichem, který jim slouží k dýchání i k termoregulaci. Tyto malé antilopy žijí v trvalých párech na území o rozloze zhruba 5 až 30 hektarů, kde zůstávají po celý svůj život,“ popsal kurátor kopytníků Jan Mengr.

Své zvláštní rodové jméno získal dikdik Kirkův z charakteristického zvuku, který vydávají ve chvíli, kdy se cítí ohroženi a prchají. Právě v tento moment vydávají specifický zvuk „dik-dik“. Teprve měsíc starý přírůstek je velmi aktivní a ve venkovní expozici se pohybuje pouze po boku své matky.

Historicky první mládě dikdika Kirkova narozené v Zoo Praha.
Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha