Jednalo se o událost, kterou by nejen na fotbalovém hřišti, nechtěl nikdo zažít. Chvíle bezmoci, paniky, strachu o zdraví i život. „Eriksenův příběh dokazuje, že se prakticky kdykoliv můžeme setkat se situací, kdy se někomu zastaví srdce. A také se potvrdilo, že rychlá reakce svědků zachraňuje životy,“ uvádí mluvčí pražských záchranářů Jana Poštová.
Resuscitační mýtus
Zkolabovaného hráče se totiž i díky včasné pomoci spoluhráčů podařilo ještě na hřišti oživit. „Nezamrzli, nezpanikařili, rychle jednali a přivolali profesionální zdravotníky. Skvělá reakce. Při jejich prvotních oživovacích pokusech byl ale vidět i jeden „resuscitační mýtus“ – vyndávání zapadlého jazyka. Laikům to nelze vyčítat, tento mýtus je ve společnosti stále silně zakořeněn a teď se znovu šíří světem i díky záběrům z Eura,“ uvádí Poštová.
Jak pomoci?
Záchranka proto připravila metodiku, jak v takovýchto případech postupovat, a neztrácet drahocenný čas, kdy záleží doslova na každé vteřině, zbytečným vyndaváním zapadlého jazyka. „Zcela nejdůležitější a zásadní částí postupu je zavolání na tísňovou linku 155. Zkušené operátorky a operátoři zdravotnické záchranné služby vás celou situací provedou krok za krokem,“ uvádí mluvčí.
„Pokud člověk upadne do bezvědomí, může skutečně kořen jazyka blokovat dýchací cesty, ale rozhodně to není způsobeno tím, že by se jazyk přetočil a zapadl do krku, jak může toto slovní spojení naznačovat.“ Jak to? „Jazyk je sval a při poklesu svalového napětí v důsledku bezvědomí ochabne, stejně jako všechny ostatní svaly,“ vysvětluje s tím, že nejvhodnějším způsobem uvolnění dýchacích cest je prostě záklon hlavy.
„Provádí se tak, že zachraňovaný leží na zádech, ideálně na pevné podložce, nemá nic pod hlavou a zachránce mu přiloží dlaň pod bradu a druhou na čelo a hlavu mírně zakloní. Díky tomuto jednoduchému manévru jazyk odlehne a dojde ke zprůchodnění dýchacích cest,“ uvádí Poštová. Do úst při tom vůbec nesaháme. „Pouze v případě, že ji blokuje cizí předmět nebo zbytky potravy, které se snažíme odstranit. Pak následuje zmiňovaný záklon hlavy.“
Masáž hrudníku jen při nedýchání
Následně by na dotyčném měly být patrné známky dýchání – ať už jde o zvedání hrudníku či o kontrolu, zda mu skutečně vychází vzduch z úst. „Pokud se postižený normálně nenadechne za 10 vteřin alespoň dvakrát, je třeba zahájit resuscitaci stlačováním prostředku hrudníku (na hrudní kosti) do hloubky 5–6 centimetrů (ne více) ve frekvenci přibližně 100 až 120 stlačení za minutu,“ vysvětluje mluvčí.
Ředitel pražské záchranky Petr Koluch prozrazuje, proč je důležitá resuscitace. Jiří Marek
