František Hrubín by měl jistě radost. V Praze je již přes 140 studánek a pramenů. Pečlivě se o ně starají i místní. Během letošního vedra se ale pití chladivé vody raději vyhněte. Může vám totiž uškodit.
„I když jsou u některých pramenů cedule, že je voda pitná a můžete se napít na vlastní nebezpečí, nedoporučujeme to. Během současných veder se ve vodě rychleji množí bakterie, které mohou být pro člověka nebezpečné,“ říká hydrolog Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka v Praze Tomáš Hrdinka.
Voda pro zvěř
Pracovníci ústavu v rámci projektu pravidelně kontrolovali kvalitu vody u 60 pražských studánek a zhruba u 30 je jejich stav přijatelný, jako např. u Zázračné studánky v pražských Lysolajích. Přesto odborníci varují: „Měření by bylo nutné dělat častěji a kontinuálně, abychom mohli s jistotou prohlásit, že je voda hygienicky nezávadná,“ vysvětluje Hrdinka.
Přesto lidé přírodní zdroje využívají k zalévání rostlin, někteří zahrádkáři je mají jako náhradní zdroj pitné vody. Přitom je mnohdy využívána hlavně lesní zvěří, lidmi až druhořadě. I tak se ale jedná o vítané občerstvení v parných dnech. Stav vody mohou ovlivňovat různé faktory, které nejsou v blízkém okolí viditelné. Třeba černé skládky, chemikálie z nedalekých polí nebo změna zdroje vody vlivem sucha nebo úpravy studánky.
Stavitel studánek
Kvůli přirozenému udržení vody v krajině Magistrát hl. m. Prahy dlouhodobě investuje do obnovování původních studánek. Velkou zásluhu na tom má Pavel Jeřábek z Hnutí Brontosaurus, který se o přírodní prameny dobrovolně stará: „Od roku 2000 se zajímám o studánky v Praze. Podle mě patří do krajiny a do města. Snažím se zachovat tradici,“ vysvětluje Jeřábek.
Pracuje většinou s partou nadšenců. Za sebou mají kupříkladu práci na studánkách v Divoké Šárce: „Rád vzpomínám na Ovčí studánku. Upozornil nás na ni myslivec. Když jsme k ní přišli, byla tam jen kaluž. Tak jsme se dali do výkopu. Byli jsme metr a půl pod zemí a voda nikde. A jaké je to teď krásné místo,“ dme se nadšením Jeřábek.
