Noutonice mají velmi starou minulost. Písemné zmínky o ní pochází už z roku 1045. Kostel sv. Jana Křtitele patří k vůbec nejstarším církevním stavbám na severu Prahy. Na samotném hřbitově se pak nachází náhrobky už z počátku devatenáctého století.
Největší pražská loupež v dějinách: Před 370 lety Švédové odvezli umělecká díla nevyčíslitelných hodnot
Neklidné místo
Podle správy hřbitova stojí za duchařskými historkami keška: „Fámy o hřbitově se začaly šířit, když tam jeden kluk schoval kešku. Na internetu si k ní vymyslel i strašidelný příběh,“ říká žena ze správy, která si nepřeje být jmenovaná. A není se čemu divit.
Od té doby se na hřbitov hrnou lovci paranormálních jevů a redaktoři zkreslují výpovědi lidí, kteří se o místo posledního odpočinku starají. Proto neradi mluví s médii. Všechny jevy lze podle správy vysvětlit jednoduchou fyzikou: „Na hřbitově je pouze z jedné strany stromořadí, a proto když fouká vítr, předměty na hrobech šustí a zní jako kroky. Noutonice leží v nížinné oblasti a z toho důvodu se na hřbitov valí mlhy. Takže žádní duchové,“ vysvětluje.
Procházka po noutonickém hřbitově. Jiří Marek
Místní hrobníci také nemají žádné děsivé zkušenosti. Mnohdy kopou hroby pozdě do noci a za dvacet let nic nezaznamenali. Pánové u jediného obchodu v obci taktéž pochybují: „Jednou tam spal přes noc kluk s holkou. Ráno přišli celí zmrzlí, ale nic neviděli,“ říká Ruda a dodává: „Chudák Hapka nemá žádný pokoj. Buď mu tam furt někdo leze, nebo má na hrobě vosy. Jedno léto se tam totiž zabydlely a museli je zlikvidovat,“ směje se Ruda.