„Je to pro nás velice těžké, ale Hektora jsme museli v pátek nechat uspat,“ potrvdila Veronika. Ta svého milovaného kamaráda dostala k 18. narozeninám od babičky. „Hektor měl vážně nemocnou nohu a už se na ní nedokázal ani postavit. Nemohl chodit ven a hrozně těžce to nesl,“ řekla čuníkova majitelka.
Byť byl hektor prase - byl hrozně čistotný a byl zvyklý vykonávat svou potřebu pouze na jednom místě venku. „Doma se nemohl pořádně vyčůrat ani vykakat a hrozilo, že mu dřív nebo později odejdou ledviny a pak selže celý organismus. Nechtěla jsem dopustit, aby se trápil,“ popsala se zármutkem v hlase.
Pomníček
Majitelce Hektora chodí denně několik zpráv, ve které jií lidé vyjadřují upřímnou soustrat. „Pro nás byl člen rodiny, strašně nám chybí a vím, že bude chybět i místním, kteří nás denně potkávali a zdravili. Je možné, že za nějakou dobu, třeba na místo, kde to měl nejraději, umístíme malý pomníček,“ odpověděla Veronika na otázku, zda něco takového neplánuje.
Na další dotaz, zda neuvažuje o tom si pořídit nové prasátko, měla hned odpověď. „Pokud bychom měli někdy v budoucnu dům, tak ano, ale prasátko není zvíře do bytu. Možná, kdybychom už teď měli dům se zahradou, kde by Hektor měl prostor chodit sám ven, tak neodešel tak brzy, ale jinak vím, že měl hezký život,“ dodala.
