Sestavil ji jezuita Josef Stepling, zakladatel zdejší hvězdárny, v polovině 18. století. Od roku 1775 měří teplotu až dodnes. „Unikátem je i to, že žádná jiná meteorologická stanice takto nevypadá. Správná stanice musí být dva metry nad zemí a ještě ke všemu nad travnatým pozemkem, současně by neměla být ani připevněná k budově,“ vysvětlil tiskový mluvčí ČHMÚ Petr Dvořák.

I přes nesplňující podmínky se ale stanice nemůže za žádnou cenu přesunout. „Má takovou tradici v měření, že kdyby se posunula do správné polohy, narušila by se řada teplotních měření, která je naprosto jedinečná,“ upozornil Dvořák.

Dříve chodil do stanice pozorovatel

Jelikož v létě stanici ovlivňuje rozehřátý asfalt a budova sálající teplo, můžou být teplotní údaje zkreslené až o tři stupně Celsia. „Často tady také padají teplotní rekordy, což je v létě poměrně jednoduché, když sluníčko vyleze a přímo na stanici praží. To pak vidíte tu křivku, kdy přesně na ni slunce svítilo,“ popsal mluvčí ČHMÚ.

Dříve se tu měřily pouze klimatologické údaje, a to třikrát denně, kdy ke stanici přišel pozorovatel z Klárova a zaznamenal údaje do meteorologického deníku. „Průměrná teplota se vypočítávala tak, že se změřila teplota v 7 hodin ráno, ve 14 hodin a ve 21. Pak se údaje sečetly, s tím, že teplota, která se naměřila ve 21 hodin, se započítala dvakrát. Pak se vše vydělilo čtyřmi a vyšla finální hodnota,“ dodal Dvořák.

Dnes už díky digitální době nikdo do Klementina docházet nemusí. Stanice, ve které jsou pod žaluziemi zamontované skleněné teploměry, odesílá údaje v dané časy pomocí anténky už sama automaticky.

Další meteorologické a klimatologické stanice se pak nacházejí na Klárově, blízko letiště v Ruzyni, ve Kbelích a v Libuši. „U všech stanic je i právě pozorovatel v budce, který udává například informace o tom, jak vypadají mraky, jestli je na zemi ranní rosa nebo mokro kvůli dešti a podobně. Takové věci by přístroj změřit nedokázal. V Ruzyni a Kbelích jsou tito lidé obzvlášť důležití kvůli informování letadel,“ vysvětlil tiskový mluvčí ČHMÚ.

V Praze je i několik „budek“, které měří smog a kvalitu ovzduší. „Měří třeba oxidy dusíky, arzen, ale také pevné částice, jako je polétavý prach, který má asi 10 mikrometrů a není okem viditelný. Podle toho se pak vyhlašují smogové situace. Budky jsou umístěny ve frekventovaných místech, jako třeba v Legerově ulici,“ doplnil Petr Dvořák.

Podívejte se, jak meteorologická stanice vypadá:

Fotogalerie
10 fotografií