Projekt Terezínské štafety se snaží připomenout příběhy a tvorbu dětí vězněných za války nejen v terezínském ghettu. Na shromáždění zaznělo i mnoho písní, které odkazují na hrůzy holocaustu. Jednou z nich je například Terezínská hymna, kterou zpívali lidé v koncentračním táboře jako symbol naděje na přežití.
Studenti na Strossmayerově náměstí si připomněli také tehdejší časopis Vedem, který sepisovali dětští vězni v Terezíně. Ten se jim podařilo dokonce digitalizovat, aby měli lidé lepší představu, jak v ghettu život vypadal.
Děti neznají jen počítače a mobily
Další věcí, kterou se štafeta snaží ukázat, je, že dnešní děti nesedí jen u počítačů a mobilů. Podle organizátorů se snaží pomáhat s dokumentováním holocaustu a pomoci pamětníkům.
Na Strossmayerově náměstí se sešly stovky lidí uctít památku terezínských dětí. Tadeáš Provazník
Památky se zúčastnil i Jiří Brady. Ten byl v roce 1942 spolu se svou o tři roky mladší sestrou Hanou deportován do Terezína a na podzim 1944 do Osvětimi, kde již předtím zemřeli jejich rodiče. Jeho sestra však nepřežila.
Choďte k volbám
Brady se také rozhodl okomentovat dnešní svět, ve kterém žijeme. „To, co se dnes děje ve společnosti, to bych nikdy nečekal. Ale chtěl bych říct jednu věc. Choďte k volbám, vidíte, co máme nyní kolem sebe, to není demokracie, kterou jsem si představoval,“ apeloval na stovky lidí, kteří byli na náměstí.
Na závěr se ještě zmínil o tom, co pro něj po válce znamenalo vytetované číslo na ruce. „V mém životě, když jsem se na to číslo podíval, to pro mě představovalo, že i každá nepředstavitelná překážka může být vlastně jen malicherností,“ řekl nakonec Brady.
Brady v roce 1949 emigroval, dostal se až do Kanady a vypracoval se v úspěšného podnikatele. Významně se angažoval v pomoci krajanům, kteří emigrovali. Celý život také přednášel po světě a vydával svědectví o nacistické zrůdnosti za druhé světové války.
Vše o kauze Brady a státních vyznamenáních čtěte zde >>>
