Na místě novorenesančního nádraží, které patřilo k nejhezčím ve střední Evropě, dnes stojí park a parkoviště. Vede tudy i magistrála, kvůli níž se část nádraží zbourala už začátkem 70. let.
Nejvzácnější centrální dvorana ovšem dlouho odolávala, a to i přesto, že vlaky tam už od roku 1972 nejezdily. 15. března 1985 ale v novinách vyšla překvapivá zpráva, že „budova bývalého nádraží bude 16. března zlikvidována odstřelem“.
Historici se přitom shodují, že zbytek objektu šlo před 400 kilogramy trhaviny zachránit. Nejkrásnější část nádraží totiž magistrále v cestě nestála. „Byla to i politická vůle, aby to staré zmizelo a nebylo zachováno,“ řekl Blesku historik Muzea hl. m. Prahy Tomáš Dvořák.
Původně se uvažovalo o tom, že v nepoužívaném nádraží vznikne muzeum nebo menza pro vysokoškoláky. Mohl v něm vyrůst i vchod do metra na Florenci. Všechny plány ale ze dne na den zmařila demolice.
Výročí 30 let od demolice nádraží připomene od úterý až do konce května výstava. Ta bude stát před budovou Muzea hl. m. Prahy v ulici Na Poříčí. „Přístupná bude celý den a zdarma,“ uvedla mluvčí muzea Šárka Behenská.
Nádraží neustále měnilo jméno
Nádraží se desítky let jmenovalo Severozápadní. V roce 1919 získalo jméno po francouzském historikovi a bohemistovi Ernestu Denisovi. Nacisti ho ale přejmenovali na Moldau Bahnhof (Vltavské nádraží).
Po válce se z něj stalo opět Denisovo a v 50. letech získalo definitivně jméno Těšnov.
Historie Těšnova
● Nádraží postavily v letech 1872 až 1875 dle návrhu architekta Karla Schlimpa Rakouské severozápadní dráhy. Jezdily z něj přímé spoje do Vídně či do Hradce Králové.
● Střední budova, nazývaná centrální dvorana, působila díky římskému oblouku s korintským sloupovím monumentálně. V křídlech stavby vznikly reprezentační prostory, salony, čekárny i restaurace.
● Poslední cestující vystoupili na nádraží v roce 1972. Pak budovu uzavřeli a část kvůli stavbě magistrály zbourali. Zbytek nádraží padl k zemi 16. 3. 1985.
Historik: Zbytek nádraží už magistrále nevadil!
Podle historika Muzea hl. m. Prahy Tomáše Dvořáka nemuselo k demolici celého nádraží dojít.
Opravdu nešlo nádraží zachránit?
„Alespoň část by zachránit šla. Když se podíváte na fotky, tak vidíte, že magistrála vede kolem. Nejcennější část, centrální dvorana, zůstala stát a sloužila jako zázemí stavby. Nicméně potom to byla i politická vůle, aby to staré zmizelo a nebylo zachováno.“
Co se z budovy zachovalo?
„Některé sochy z dvorany se převezly do depozitáře hlavního města. Zachovaly se také drobné prvky. Myslím, že ve sbírkách máme například zrcadlo.“
Bouřili se tehdy lidé proti demolici?
„Žádné demonstrace samozřejmě nebyly. Existovaly ale návrhy na využití. Spekulovalo se o vzniku kulturní instituce či menzy. Ale ono to nemělo ani velkou publicitu. Ve Večerníku Praha se objevila stručná zpráva, že následující den se bude konat odstřel. Asi se s tím prostě, jako s mnoha věcmi v komunisty řízeném Československu, nedalo nic dělat.“
