Téměř sedmdesát osobností současného ruského umění, a zhruba dvoj až trojnásobek vystavených děl. Taková je ve zkratce výstava „Russia. Timeless“. Termín bezčasí zde hraje velkou roli, zrovna tak i místopisné určení toho, kde zrovna vystavovaní umělci svá díla tvořili. „Pokud ruští umělci chtějí opravdu svobodně tvořit, musí tak dělat mimo Rusko, protože tam existuje dosud určitý úzus, který musí dodržovat,“ sdělila za holešovickou galerii Hana Janišová.

Co bylo, je a bude

Přitom právě boření hranic dopomohlo mnoha umělcům vypracovat se v to, čím se později stali. Není proto náhodou, že velké zastoupení mají na výstavě právě ti umělci, kteří tvoří mimo Rusko, ač ke své domovině mají vřelý vztah. Tak jako například Chaim Sokol (46), který se na jedné z výstavních zdí prezentuje hadrovinou sešitou do podoby mapy současného Ruska. „Návštěvníka to až nutí klást si otázky, zda je Rusko tvrdé nebo měkké? Čisté nebo špinavé? Jak se tam k lidem chovají, hezky nebo ošklivě?“ vysvětluje Janišová.

K vidění jsou dále koláže, ilustrace, textilie i třeba nejrůznější videosekvence. Úvodní část návštěvníka osloví velkolepými „klasickými” obrazy Semjona Agroskina (58), které si v ničem nezavdají s pravými mistry malířského realismu. „V současném umění se realistická tvorba příliš nevyužívá. Malíř jde zřetelně proti proudu. A nebýt drobných náznaků, jako jsou například crocsy na obraze s pantofly, ani by nešlo říct, z jaké doby jeho obrazy jsou.“
Video
délka: 02:33

Obrazy, videa, mapa Ruska z hadroviny i anonymní dav černých hlav, mířících odkudsi kamsi - taková je nynější výstava v Centru současného umění Dox, nazvaná Russia. Timeless. David Zima

Podobnými nadčasovými, nebo chcete-li bezčasovými výtvory, je výstava plná. „Například výtvory s transracionální poezií Lizy Morozovové, které sestávají z našitých bodláků na látce,“ svěřuje se Janišová. V tomto případě se jedná o znakový jazyk, kterým se umělci zabývali před sto lety. Jeden z kurátorů výstavy a také umělec Anton Litvin se pro změnu prezentuje svým diptychem Noviny, které spočívají v podstatě v rozkouskované duté formě ve tvaru dvojlistu novin. „Ukazují, jak cenzura zasahuje do tisku. Kdybychom to měli brát doslova, byly by to jen prázdné listy,“ sdělila Janišová.

Vulgární poklady na papíru

Mezi nejvýznamnější exponáty patří bezesporu obrazy Ilji Kabakova (86), patrně nejvěhlasnějšího současného ruského umělce vůbec, který tvoří – jak jinak – rovněž mimo území Ruska. Konkrétně v USA.

„Kromě dětských ilustrací, pod kterými jsou uvedené texty, které co nejhrubším způsobem posílají do míst, kam slunce nesvítí, je zde ke zhlédnutí také jedinečný obraz Bez názvu z roku 1965,“ uvedla Janišová. V čem tkví jeho jedinečnost? „Jedná se pravděpodobně o nejstarší Kabakovovo dílo vystavené v Čechách. Dokonce tento obraz přímo věnoval Jindřichu Chalupeckému (†80). Je to nejvzácnější obraz celé sbírky.“
Nejvzácnější položka z celé výstavy náleží Ilju Kabakovi, patrně taktéž nejvýznamnějšímu ruskému umělci současné doby.
Nejvzácnější položka z celé výstavy náleží Ilju Kabakovi, patrně taktéž nejvýznamnějšímu ruskému umělci současné doby.
Autor: David Zima

Chléb a hřeby

Nejen tradiční typické formy umění jsou na výstavě k vidění. Zaujmout například mohou dva promítací sály, ve kterých jsou několikaminutové video smyčky. Přehlédnout rovněž nejdou ani výtvory „sběratele kuriozit“ Vladimira Archipova. Jedním z nich je berle propojená s lopatou. Druhou je stolička obrácená vzhůru nohama, která slouží v případě urgentní potřeby jako toaletní mísa. Ale pozor. Ani v jednom ze dvou případů nejde o prvoplánové umění! „S obojími těmito výtvory se Archipov seznámil u obyčejných ruských lidí, kteří je skutečně využívali,“ nezastírá Janišová.

Takovýto provizorní záchod je na výstavě sice uměním, ve skutečnosti jej ale využívají lidé na ruském venkovu.
Takovýto provizorní záchod je na výstavě sice uměním, ve skutečnosti jej ale využívají lidé na ruském venkovu.
Autor: David Zima

Ta zároveň potvrdila, že ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat, výstava má být ryze apolitická. A má promlouvat ke všem, nejen k rusky hovořícím návštěvníkům. „Bohužel tím, jak je politika všudypřítomná, těžko se jí lze vyhýbat,“ krčí rameny. Zářným případem nad mnohé jiné exponáty tak je umělecká variace Dmitrije Cvetkova, který v podobě suchého chleba, posypaného kaviárem a hřebíky ukazuje, jak vypadá umělcova snídaně v Rusku. „V zásadě ukazuje rozpor v tom, co by si tam umělci přáli v podobě kaviáru, a čeho se jim dostává, v podobě hřebíků,“ uzavírá Janišová.

Kde: Centrum současného umění DOX, Poupětova 1.
Kdy: Do 2. prosince, sobota až pondělí 10–18, středa a pátek 11–19, čtvrtek 11–21 hodin.
Vstupné: Do všech prostorů galerie 180,- Kč, snížené 90,- Kč.

Fotogalerie
40 fotografií