V dobách středověku a raného novověku ohlašování požáru zajišťovali ponocní, na pražských městských věžích to později byli věžníci ve speciálních hláskách. Jejich profesi ale v 19. století postupně zrušil vynález telegrafu a Morseovy abecedy. Systém dorozumívání byl najednou mnohem rychlejší a efektivnější.

Telegraf vznikl pravděpodobně ve 30. letech 19. století. V naší monarchii se evidují telegrafické komunikace od roku 1847. Další rozvoj v Praze si však dal ještě pořádně načas. „Až v roce 1867 je podán návrh na zřízení telegrafního spojení mezi věží zámeckou hradčanskou s věží staroměstskou a obecním dvorem na Starém Městě,“ uvádí k tématu emeritní archivář pražských hasičů Milan Krchov. Fungující požární telegraf se veřejnosti slavnostně předal až o dalších 11 let později, přesně 10. prosince 1878.

„Na financování zřízení a provozu se valnou měrou podílela Pražská městská pojišťovna a další pojišťovací společnosti. Z ústřední stanice na Starém Městě vedlo šest hlavních linek. Telegrafy byly vybaveny stanice ve staroměstském, novoměstském a malostranském obecním dvoře, ve Staroměstské radnici a v hlásných věžích na Novém Městě, Malé Straně a Hradčanech,“ vysvětluje archivář.

Vodárny: Přidejte tlak!

Přístroj pro vyťukávání morseovky se rozšířil i do vodáren, aby hasiči mohli dát vědět, pokud by potřebovali zvýšit tlak vody do potrubí. Následoval obrovský „boom“ telegrafů po Praze. Roku 1879 existovalo už 41 hlásičů, došlo například k prodloužení telegrafní trasy od Újezdu do smíchovské radnice, kde sídlili dobrovolní hasiči. Na sklonku roku vznikly oficiální instrukce pro jejich obsluhu. Následujícího roku se na telegraf napojil Karlín a hradní hasičská stanice na Loretánském náměstí.

Jelikož telegraf postupně začínal přebírat zásadní funkci pro dorozumívání při vzniku požárů v Praze, přestali být potřební věžníci na hláskách výškových budov. Poslední z nich opustil takzvanou Svatomikulášskou zvonici neboli Malostranskou městskou věž na Malostranském náměstí roku 1892.

Telegrafy přímo v ulicích

V průběhu 20. století se s dalším technologickým rozmachem také telegraf dál rozšiřoval. Na sloupech veřejného osvětlení se v pražských ulicích nacházely těžké litinové červené schránky, které v případě nouze sloužily pro oznamování požárů. Za rozbitným sklíčkem se nacházel knoflík, který bylo možné k vyťukávání morseovky použít.

Technologický pokrok však neprobíhal pouze u telegrafů, a tak se postupem času začínaly objevovat také nedostatky tohoto stroje. „Kolikrát se stalo, že kolem přejel těžký náklaďák, sloup se zatřásl a hasiči už pádili,“ popisuje Krchov.

Tato technologická vymoženost tak postupně ve druhé polovině 20. století z ulic Prahy vymizela. V moderním světě, kde pro hlášení požárů kromě pevných linek a mobilních telefonů slouží i celá řada dalších technologických vychytávek, už pro telegraf nezbylo místo. Zůstává tak již pouze vzpomínkou a muzejním artefaktem.

Fotogalerie
6 fotografií