Ačkoliv dnes loutky spadají pomalu spíše do historie a vzpomínek, přesto v paměti mnohých zůstávají spjaty s dětstvím a dospíváním. V první polovině 20. století nebylo mnoho domácností, kde by se jedno loutkové divadlo nenacházelo. Nynější „letní“ výstava však sahá v čase mnohem dál, dalo by se říci až ke kořenům tradiční tvorby českých loutek: do poloviny 19. století.

Precizní řezbářská díla

„Tehdy vyřezávali loutky sakrální řezbáři, kteří normálně vyřezávali betlémy nebo se podíleli na výzdobě kostelů,“ přibližuje autorka výstavy Marie Jirásková, která se svým manželem Pavlem disponuje jednou z největších sbírek loutek v celé republice. Původně se jednalo o loutky s historickou či náboženskou tematikou. Vznikali například rytíři, ale i čerti či zastoupení nejrůznějších měšťanských profesí. Tou dobou loutky sloužily spíše k zábavě dospělým.

Video
délka: 01:40

V Zámku Chvaly je k vidění nevídaná expozice čítající přes 200 loutek. Některé jsou i metr vysoké, jiné přes sto let staré. David Zima

Přechod k dětské zábavě nastal až po roce 1900, kdy se loutky začaly vytvářet jednak v menším provedení, především pak více pohádkové. „To už je vyráběli přímo umělečtí řezbáři. Na návrzích jevišť pak pracovali významní čeští malíři jako Mikoláš Aleš nebo Josef Wenig, později třeba Josef Váchal nebo Cyril Bouda,“ upozornila autorka. Zároveň se v loutkových divadlech začal objevovat i aspekt vlastenectví, takže loutky bývaly oděné do národních krojů, na pozadí byly zobrazovány významné české scenerie, hrady, zámky a údolí.

Nejstarší, nejdražší a nejvzácnější

Nabízí se, že právě mezi nejstarší loutkářskou tvorbou jsou k vidění ty nejvzácnější exponáty. Podle Jiráskové, která se sběru loutek věnuje přes 30 let, je to tak napůl. „Jejich skutečnou cenu vždy určuje buď stáří, počet kusů, ve kterých se dochovaly, nebo estetická hodnota,“ vysvětlila. Pokud bychom se těchto klíčů měli držet, opravdových rarit je na výstavě k vidění hned několik, a nemusí být nutně mezi těmi nejstaršími, které jsou s velikostí přes metr a váhou okolo sedmi kilogramů jednoznačně největší a nejtěžší.

„Unikátem je například první české loutkové divadlo pro děti od Karla Štapfera z roku 1894,“ vysvětlila autorka. Vzácné je proto, že se ho všehovšudy dochovaly jen dva známé exempláře. Právě jeden z nich je součástí poutavé expozice.

Nejstarší české papírové divadlo vůbec. Všehovšudy se jej dochovaly pouze dva známé kusy. Jeden z nich je k vidění na výstavě.
Nejstarší české papírové divadlo vůbec. Všehovšudy se jej dochovaly pouze dva známé kusy. Jeden z nich je k vidění na výstavě.
Autor: David Zima

Postupem let se loutky začaly zmenšovat a zjednodušovat. Precizní řezbářská práce byla kolem 20. a 30. let 20. století tatam. „Tehdy u nás fungovalo na tři tisíce loutkářských souborů. Divadla se hrála doma nebo ve školách, vodicí drátky tehdy nahrazovaly nitě, které umožňovaly přirozenější pohyblivost loutek,“ vysvětlila autorka.

V té době se vyskytl další unikát, který je na výstavě k vidění. Unikátní je proto, že jej dodnes obestírá mlžno neprozkoumaného tajemna. Jedná se totiž o loutkové divadlo jistého Miroslava Koláře, které se vyznačuje kubistickými a secesními prvky s nádavkem art deco. „Ba co více, uměleckým provedením svých kulis evokuje spíše ruský styl,“ uvádí Jirásková. O autorovi se však blíže nic více neví, ani zda to náhodou nebyl Rus, který jen použil český pseudonym.

Finanční hodnota některých domácích divadel a loutek je víceznačná. Podle paní Jiráskové záleží nejen na estetické stránce, ale i třeba na stáří či na tom, kolik známých kusů na světě je. Například toho divadlo málo známého českého autora je raritní svým provedením, které evokuje spíše ruské umění. Provedeno je přitom se zřejmou inspirací kubismem, secesí a art decem.
Finanční hodnota některých domácích divadel a loutek je víceznačná. Podle paní Jiráskové záleží nejen na estetické stránce, ale i třeba na stáří či na tom, kolik známých kusů na světě je. Například toho divadlo málo známého českého autora je raritní svým provedením, které evokuje spíše ruské umění. Provedeno je přitom se zřejmou inspirací kubismem, secesí a art decem.
Autor: David Zima

Od nacistického burana k milovanému taťuldovi

Postavy Spejbla a Hurvínka má výstava v názvu. I jim je věnován nemalý prostor. Především pak jejich předchůdcům. „Postava Spejbla se původně vyvíjela z tzv. Škrholy, což byl na prahu 19. století takový archetyp vesnického burana,“ uvádí Jirásková. Tím zůstal poměrně dlouho. Dokonce ve 30. letech vešel Škrhola do povědomí coby primitivní a parodické ztělesnění Adolfa Hitlera, kterému nechyběl výmluvný knírek. Tehdy jej jen tak pro zajímavost začal doplňovat i synek pojmenovaný nadmíru příznačně – Náci. „Toho lze chápat jako určitou parafrázi na Hurvínka,” vysvětlila Jirásková.

Jedním z unikátních exponátů, které jsou na výstavě k vidění, jsou loutky Škrholy, ze kterého se později vyklubal nám dobře známý Spejbl. Ve 20. a 30. letech jej coby nelichotivou postavičku někteří loutkáři ztvárňovali coby Hitlera. Na snímku má patrný, leč mírně vybledlý charakteristický knír. V té době také postava Škrholy dostala synka, který se jmenoval nadmíru prozaicky - Náci.
Jedním z unikátních exponátů, které jsou na výstavě k vidění, jsou loutky Škrholy, ze kterého se později vyklubal nám dobře známý Spejbl. Ve 20. a 30. letech jej coby nelichotivou postavičku někteří loutkáři ztvárňovali coby Hitlera. Na snímku má patrný, leč mírně vybledlý charakteristický knír. V té době také postava Škrholy dostala synka, který se jmenoval nadmíru prozaicky - Náci.
Autor: David Zima

Kdo si hraje, nezlobí

Výstava na Chvalském zámku je rozprostřena přes osm místností, napůl v patře a v suterénu. Tam se nachází především interaktivní část, kde si děti mohou nejrůznější loutky samy vyrábět z papíru, nebo se třeba pokusit o stínové divadlo na prosvětlené stěně. K vidění je leccos i pod zemí.

„Například tzv. dupáci,“ vysvětluje autorka k transformačním loutkám. „Když loutkoherec dupl, vyrostla přitom efektem do dvojnásobné velikosti, protože v sobě ukrývala něco navíc, kominík například děti.“ Celkem je na celé výstavě k vidění přes 200 nejrůznějších loutek, které většinou patří do sbírky právě manželů Jiráskových, část zapůjčila sběratelka Alena Vorlová. „Přitom jsme je často zachraňovali skutečně ze smetiště. Mnohé z nich byly v takovém zbídačeném stavu, že je znovu do života musela uvést mravenčí práce restaurátorů,“ uzavírá.

Kde: Chvalský zámek, Na Chvalské tvrzi 857
Kdy: do 25. srpna, denně od 8 do 18 hodin
Vstupné: 70 Kč, snížené 40 Kč

Fotogalerie
42 fotografií