9°C
Je to už devadesát let, co mohou Pražané pozorovat hvězdy na Petříně. Mohlo by k tomu dojít o mnoho let dříve. Už v 19. století se tohle místo zamlouvalo řediteli tehdejší státní hvězdárny v Klementinu Martinu Aloisovi. „Vyhlédl si zde dokonce místo při Hladové zdi. Jeho snahy ale nevyšly, a to i přestože klementinská hvězdárna dávno nevyhovovala,“ prozradil ředitel hvězdárny Jakub Rozehnal. Důvod neúspěchu byl nedostatek financí.
Lidé se báli konce světa!
Zájem široké veřejnosti o hvězdárnu propukl v době, kdy se k Zemi blížila Halleyova kometa. „Mezi veřejností se šířily fámy o konci světa. A tak se astronomie popularizovala. Ovšem úvahy o astronomické společnosti pro širokou veřejnost utichly s příchodem 1. světové války,“ popisoval, jak dlouho trvalo, než se myšlenka Martina Aloise stala skutečností. Astronomická společnost nakonec vznikla v roce 1917, ale doba výstavbě hvězdárny nepřála.
Úryvek z dokumentárního snímku k 90. výročí Štefánikovy hvězdárny na Petříně Eva Fornálová
Do pohybu se vše dalo se smrtí Milana Rastislava Štefánika, který byl známým vojákem, letcem a diplomatem a v neposlední řadě vášnivým astronomem. „Zajímal se konkrétně o Slunce. V předválečné době působil jako astronom ve Francii,“ sdělil ředitel. V roce 1919 tak vznikl fond, aby se vybraly peníze na observatoř. Nejprve se nakoupilo vybavení, ale finance už nestačily na výstavbu.
Štefánikova hvězdárna v Grébovce i v Riegrových sadech
Protože Česká astronomická společnost neměla příliš peněz, rozhodli se vytvořit hvězdárnu pro veřejnost v Grébovce. „Prostředí bylo naprosto nevhodné, ať už vlhkostí jeskyně, nebo umístěním,“ popisoval složitou historii Štefánikovy hvězdárny. Tehdy se i uvažovalo o navrácení do Klementina. Nakonec se zdálo, že se našlo to pravé místo, kterým by byla Letná. Tehdy došlo i k zakoupení prvního velkého dalekohledu, kterým byl Zeissův hledač komet. Ale osud tomu nechtěl, a opět z výstavby sešlo, a tak se uvažovalo i o Riegrových sadech, které nakonec technicky nevyhovovaly.
Návrat na začátek
A tak se po mnoha a mnoha letech vrátili Pražané k nápadu Martina Aloise. „V září 1927 pověřilo město Českou astronomickou společnost organizováním hvězdárny a řízením její stavby,“ vysvětloval Rozehnal. Nejprve k odkoupení domku a posléze se k němu přistavělo hlavní křídlo i s kopulí. A tak se 10 let po založení České astronomické společnosti povedlo dosáhnout svého snu - otevřít první českou hvězdárnu široké veřejnosti.
