8°C
Je k vidění v Expozici požární ochrany v areálu Hasičského záchranného sboru ve Zbirohu na Rokycansku. „Úplně první byly přenosné stříkačky. Šlo o nádrže na vodu většinou ve tvaru krychle. Když hořelo, naložili je na žebřiňák a odvezli na místo požáru,“ popsal vedoucí expozice ve Zbirohu Vlastimil Studený (61).
Nejstarší stříkačka v Česku je právě ta přenosná, ale na pevno přidělaná k podvozku formanského vozu. Vešlo se do ní zhruba 100 litrů vody. „Pro tu museli hasiči soustavně běhat s kýbly a nalévali ji dovnitř podélnými otvory na bocích vozu. Bylo tam i kovové síto, které bránilo tomu, aby se dovnitř dostaly třeba žáby z rybníka či nečistoty,“ vysvětlil správce sbírek Jiří Vinklárek (55).
U stříkačky nebyly hadice a proudnice, byla napevno přidělaná k nádrži. Dalo se s ní ale otáčet a tak hasit všemi směry. Voda se pumpovala za pomoci dřevěné skládací páky. Dva lidé ji drželi vpředu a dva vzadu. Stříkačku tahali koně.
Zajímavá jsou u ní kola. „Když vznikla, nebylo ještě známé jakékoli odpružení náprav. A proto jsou kola vypouklá dovnitř,“ řekl Smutný. To umožňovalo jízdu stříkačky na úzkých a kamenitých horských cestách. Stříkačka totiž sloužila k hašení požárů v Abertamech v Krušných horách a stále patří zdejšímu sboru dobrovolných hasičů.
Nejzáhadnější: Zápřahová ruční stříkačka z roku 1750
Nejkurióznější: Přenosná a smyková ruční stříkačka z 2. poloviny 18. století
Patřila obci. Když hořelo, vybraní lidé z vesnice věděli, co mají dělat. „Sedlák přijel s koňmi a žebřiňákem do místa, kde byla stříkačka uskladněna. Sem přiběhli kovář, truhlář či další řemeslníci. Naložili ji na vůz a odvezli ji k požáru,“ řekl Studený. Z těchto dobrovolníků vznikaly sbory dobrovolných hasičů a z jejich bílých pracovních oděvů pak i hasičské uniformy.
Nejvzácnější: Zápřahová parní stříkačka z roku 1894
Šlo o pokus nahradit lidskou sílu párou, ale neosvědčilo se to. „Na vesnicích a malých obcích nebylo tolik požárů, aby se pod kotlem pořád topilo a byla tak k dispozici pára, jako třeba u hasičů v Praze. Když začalo hořet, dobrovolní hasiči museli nejdříve ve stříkačce zatopit, vyrobit páru a teprve potom se mohlo hasit. A to trvalo dlouho,“ vysvětli Studený. Stříkačka patří SDH Velké Meziříčí.
Nejzajímavější: Zápřahová ruční stříkačka z roku 1894 a přidaným motorem v roce 1924
Vyrobila ji firma F. Smekal v Praze na Smíchově. Šlo o manuální stříkačku, kdy hasiči museli vodu pumpovat vahadly. Poté, co se neosvědčily parní stříkačky, se na ty ruční přidávaly benzinové motory. Tak tomu bylo i u této stříkačky. V roce 1924 zde namontovali motor Mars. Stříkačka patří SDH Třebenice.
Nejhezčí: Hasičský žebřík Ford V8 z roku 1938
Byl vyroben v Německu v Kolíně nad Rýnem. Motor je osmiválec do V o objemu 3600 kubických cm a vůz má najeto 5 tisíc km. Šlo o přestavbu z normálního nákladního auta. „Mezi 1. a 2. světovou válkou se ještě nevyráběly hasičské speciály. Ty se objevily až po roce 1946. Na podvozek běžných vozů se namontoval žebřík či cisterna,“ řekl Studený. Vůz patřil SDH Jilemnice, teď je v soukromém vlastnictví.
Nejnovější: Pásový GAZ – 3409 Bobr z roku 2007
Vyrobil ho Gorkovskyj Avtomobilnyj Závod (GAZ) v Nižnym Novgorodu v Rusku. Sloužil hasičům na Vysočině. Jedná se o obojživelné pásové vozidlo, schopné zdolávat nástrahy těžkého terénu, čímž bylo neocenitelným pomocníkem při záchranných pracích. Zdolává všechny typy povrchů včetně vodních ploch, kde dokáže plout pomocí vlastního pohonu rychlostí 6 km/h.
VIDEO: Do kláštera v Plasích na severním Plzeňsku se vrátil palcát Jana Žižky.
