Vydří samec se vydal za snadnou kořistí mezi rodinné domky, zaujal ho výběh se slepicemi asi 150 metrů od potoka. „Ráno kolem čtvrté jsem musel několikrát vyrazit houknout na psa, štěkal na zahradě jako pominutý, vzbudil celou ulici,“ popisoval majitel hejna slepic.
Když se pak šel podívat, proč pes tak vyvádí, objevil za psí boudou mezi pletivem od kotce a sousedovým plaňkovým plotem stočenou dospělou vydru. „Pochválil psa a hned zatelefonoval na naši záchrannou stanici živočichů, co má s vydrou dělat,“ uvedl zvířecí záchranář Karel Makoň.
Záchranáři ze stanice živočichů ihned vyrazili na místo. „Vydra si spokojeně pochrupovala mezi ploty, což mě trochu zarazilo. Zvíře mohlo být poraněné, nebo mělo nějaký problém, a proto šlo za snadnou kořistí,“ vysvětlil Makoň. Zvířeti bylo jasné, že se za světla zpět k potoku přes psa nedostane a v pasti se cítilo v bezpečí, proto si čekání krátilo vydatným spánkem.
Zvířecí záchranáři do vydry nejdříve šťouchli dřevěnou latí a začaly se dít věci. Probuzení vetřelce nepříčetně rozčílilo, začal prskat, kousat a škrábat. A když zjistil, že se má nasoukat do pytlovinového podběráku, bojoval jako lev.
„Odchytit jednu z našich nejmrštnějších, nejrychlejších a nejsilnějších šelem nebylo vůbec snadné. Navíc zahrada u rodinného domku byla plná dětí, z druhé strany výběh se slepicemi a od souseda poměrně fortelný plaňkový plot. A tak jsem se snažil ze žebříku strčit do úzké mezery mezi ploty stahovací odchytový podběrák. Vydra bojovala, chytala se za pytlovinu podběráku, snažila se šplhat po plotě,“ popisoval Makoň.
Nakonec se podařilo, zvíře skončilo v pytli. „Obrovský válec v huňatém a blýskavém kožichu lítal v síti, trhal oka pytloviny a snažil se dostat ven. Jen tak tak jsme vydráka v podběráku a režném pytli dovezli k potoku,“ řekl Makoň. Poté, co vydru, která je zvláště chráněným živočichem, zkontroloval, vypustil ji zpět na svobodu.
