Ondřej žije ne napůl, ne „až jednou“, ale tady a teď. V hlavě totiž nosí neoperovatelný nádor a poslední měsíce tráví v hospici, kde si právě splnil jedno ze svých přání. Po rukou mu běhá malá ještěrka agama vousatá. „Jsem šťastný, že mi ji tady dovolili. Připomíná mi draky a o toto zvířátko se ještě dokážu postarat,“ těší se.
Dalším snem je dožít se letošních Vánoc. „Abych viděl syna (7) rozbalovat dárky. Je tím největším, nejlepším a nejmilejším pokladem, který tady po sobě zanechám,“ povzdechl si pan Ondřej.
Třetí metou jsou čtyřicáté narozeniny kamaráda. „Bude je slavit v létě a moc bych si je s ním chtěl užít,“ doufá pan Ondřej. Smrti se nebojí, jen našel odvahu nechat ji ještě čekat.
Dává naději ostatním
S rakovinou mozkového kmene se pere tři roky a za sebou má několik mnohahodinových operací. Naději mu bohužel nepřinesly. Proto se rozhodl, že ani minutu života nebude brát jako samozřejmost a že po sobě chce zanechat nějaký odkaz.
Byť má polovinu těla ochrnutou, denně se snaží cvičit a také natáčí videa na YouTube jako Kluk z hospice. Lidé mu píší, že je jeho odvaha zvedá z postelí. „Mám radost, že můžu ještě někomu pomoct. Stojí to za to,“ dodal.
Ondra natáčí videa i na sociálních sítích. Youtube/@Warrior_of_cancer
Mnozí nemocní přijdou do hospice, lehnou si a vzdají to. „K nim já nepatřím,“ říká pan Ondřej. Oporou a záchrannou sítí je mu komunita přátel kolem bojových sportů, mezi kterou dříve patřil. Tento sport mu dal disciplínu a odhodlání.
Běžný den, jak kdy
Dny pana Ondřeje jsou proměnlivé jako počasí. Někdy nemůže ani mluvit, ani chodit. Jindy se vydá i do obchodu. „Měl jsem kamaráda, který po rozchodu s holkou skočil pod vlak. Bylo mu 16 let. Nechci, aby se toto lidem stávalo. Nemám návod na život, ale když to v tak náročné situaci zvládnu já, přeji si, aby to zvládli i oni. Kromě nádoru mi během tří let diagnostikovali několik dalších nemocí, umřela mi maminka… Přesto nemá cenu život zahodit,“ podotkl.
Osud si s Ondřejem nehraje fér. Ještě horší je ale to, že se tak chovají i někteří lidé. „Bez mého vědomí zakládali sbírky pod mým jménem. Chtěli se přiživit na rakovině,“ povzdechl si pan Ondřej. Naštěstí se je podařilo vždycky včas zastavit. „I to je můj odkaz, aby si každý dobře prověřil sbírku, kam své peníze posílá,“ dodal.
