Když byla miminko, lékaři nad ní vyřkli ortel - úplná hluchota. V roce 1997 ale umožnila medicína zázrak. Operaci kochleárního implantátu. Díky němu tehdy malá Martina poprvé uslyšela hlasy rodičů. „Šlo u nás stále o novinku, operace se dělala na jedné straně a „krabička“ od elektrod byla velká,“ usmívá se dnes.
Děti si ji dobíraly, ukazovaly si na „batůžek“, který nosila na hrudi či na zádech. „I tak jsem vděčná rodičům, že mě dali do klasické školky. Hůř to šlo na základce a na střední. Smáli se mi, že jsem blbá. Já jen špatně rozuměla či slyšela. Někteří učitelé nevěřili, že něco dokážu,“ vzpomíná Minksová.
Nezlomili ji
Ve škole zachytila jen 50% informací, někdy sotva třetinu. Hodně učiva doháněla doma. Měla štěstí, že byla aktivní, milovala energii a sport. „Děti zjistily, že je fajn si se mnou zahrát fotbal. Našla jsem sebevědomí a ctižádost. Rodiče mi také stále říkali, ať jdu za svými sny,“ říká mladá žena.
Ač chtěla být lékařkou, uznala, že obří porce teorie kvůli handicapu „nedá“ a vystudovala fyzioterapii. Nedávno si ve Frýdku-Místku otevřela soukromou ordinaci, kde radí i profisportovcům. „Asi bych dnes hodně lidí překvapila, kam jsem to dotáhla,“ usmála se na závěr Martina Minksová.
Slyšící nebo neslyšící?
Podle Martiny Minksové je život s kochleárním implantátem trochu schizofrenní. „Každý chceme někam patřit. Někteří implantovaní ani po 20 letech nedokáží jasně říci, jestli se cítí být spíše slyšící nebo neslyšící. Mám kamaráda, který s tím bojuje a chybí mu na vysoké škole ze strany kantorů a spolužáků pochopení. Chodí k psychiatričce,“ uvedla.
I ona se setkala s velkým nepochopením. „Chodila jsem s člověkem, který nedokázal přijmout můj handicap. Zneužíval ho. Třeba jel s kamarády na party a když jsem chtěla jet s ním, tak mi to zakázal, protože bych jim prý stejně nerozuměla. Tak mě nechal doma. Když došlo k jakémukoli nedorozumění, já jsem byla ta hloupá, protože jsem neslyšící,“ vysvětlila. Nyní je Martina šťastně zadaná.
Martina je součástí projektu a knihy »Jsem jedno (moravské) ucho«. Zástupci projektu včetně autorky Veroniky Širc seznamují veřejnost s problémy sluchově handicapovaných a chodí na besedy za školáky po celém Moravskoslezském kraji.
Elektronika v uchu
Moderní kochleární implantáty se skládají ze dvou částí, vnitřní a vnější. Pod kůží je přijímací stimulátor, z něhož do vnitřního ucha vedou elektrody stimulující nervy a nahrazující funkci hlemýždě. Součástí stimulátoru je anténa přijímající signál z vnější části, což je řečový procesor s mikrofonem. Obě části drží při sobě magnet.
Podle Světové zdravotnické organizace je sluchový handicap druhým nejnáročnějším, hned po mentálním.
VIDEO: Jakým způsobem dokážou neslyšící poslouchat hudbu?
Jakým způsobem dokážou neslyšící poslouchat hudbu? Videohub
