S pomocníky Romanem a Zdeňkem ve voze č. 17 většinu okruhu couvají, protože na konci ulic se není kde otočit. Do kopce, z kopce, těžkým rozbředlým sněhem centimetr kolem luxusního BMW či pár milimetrů od střechy.

Právě se pozpátku sunou nahoru zatáčkami k domu rodičů Ewy Farné. Ani tady není prostor, aby se 16 tun těžký vůz mohl obrátit.

I Lyčka, jehož řidičský um je jinak obdivuhodný, už jednou v zimě skončil ve škarpě. „Nebyla vidět krajnice. Vytahoval mě jeřáb,“ říká s tím, že kdysi se okraje cest značily tyčkami, teď už bohužel.

Auto hořelo kvůli popelu

Za 20 let u popelářů toho muž zažil opravdu hodně. Nejvíc komplikací však osádce připravují vlastníci popelnic. Dvakrát jim hořelo auto, protože někdo vysypal do kontejneru teplý popel.

„V zimě jsou chlapi strhaní, protože půlku z asi 450 často 50 až 100kilových popelnic rvou ze závějí. Lidé jim je nepřipraví. V létě se pečou nejen na slunci. Horký vzduch na ně fouká i od hydrauliky,“ říká Lyčka.

Na horské okruhy může v popelářském voze podle Lyčky vyrazit jen odvážný řidič. „A to se ve Vendryni o silnice dobře starají, jsou mnohem horší trasy,“ dodá muž.

Zbytečné stížnosti

Přestože práce popelářů není jednoduchá, setkávají se i s tím, že si lidé na ně zbytečně stěžují. Například proto, že jim nevyvezli popelnici, i když v ní bylo jen jedno plato od léků nebo ke dnu trochu přimrzlého listí. Prý si měli sehnat ocelovou tyč a listí vytlouci ven.

Popelářům před lety v Třinci sprejer nastříkal na vůz: „Ať se daří, popeláři.“ Stal se z toho jejich pozdrav.

VIDEO: Nešťastný číšník v minulosti, dnes spokojeným popelářem.

Video
délka: 01:14.49

Nešťastný číšník v minulosti, dnes spokojeným popelářem Eva Fornálová

Fotogalerie
10 fotografií