Rozmáchne se a rukou udeří do plátna. „Teď maluji prapodstatu lidí. V této těžké pandemické době vyplouvá napovrch,“ říká Kroča. Jaká je, dosvědčují obrazy, které se vrší za ním. Vyzařuje z nich zloba, pokrytectví, bezcitnost, deprese, strach. Usměvavé a pozitivní tváře z časů minulých má uloženy o patro níž.

Pro drsná slova nejde daleko

Muž právě vznikající dílo doprovází peprnými slovy. Takový je, s ničím se nepáře. „Nemám to jednoduché, žádné výstavy, zavřené galerie, ale co má malíř dělat, než malovat,“ posteskne si muž, který o pár výstav přišel a svoje díla teď může prodávat pouze prostřednictvím internetu.

V rohu ateliéru pod stropem visí portrét Jakuba Koháka. „Jeden obraz si vzal, když tady byl, druhý mi nechal,“ zmíní muž, kterého umělecký svět přirovnává významem ke kdysi opodál žijícímu Leoši Janáčkovi. Jeho díla zdobí Národní galerii v Praze a vystavoval už v mnoha zemích světa.

Video
délka: 00:35.20

Akademický malíř Antonín Kroča při práci. Místo štětců používá prsty. Jana Gartnerová

Abstinuje už 30 let

„Nemám to jednoduché, žádné výstavy, zavřené galerie, ale co má malíř dělat, než malovat,“ posteskne si muž a ukazuje na dílo pověšené pod stropem.

„Roky jsem byl těžký ochlasta. Kdo nezažil alkoholové delirium, nepochopí. Ale už třicet let jsem nedal ani hlt,“ pochlubí se.

Nespoutaný, až brutální

Malíř života a duše, jak se Kročovi přezdívá, právem patří mezi světové abstrakcionisty. Věnuje se tradičním námětům, jako jsou intimní výseky krajiny, ženský akt, zátiší či portrét. Jeho styl je podle historika umění Jana Kříže spontánní, nespoutaný, někdy až brutální a dovádí malbu až k jisté formě estetické extáze.

Fotogalerie
11 fotografií