14°C
Za vše může útlý sešitek, který obsahuje zápisky Zdeňkova dědečka a babičky Marie. Bývalý legionář v nich popsal válečné zážitky a vzpomínky, paní Marie připojila jména spoluvězeňkyň z obávané brněnské káznice na Cejlu. Za vším bylo udání, že skrývají svého syna, který utekl z totálního nasazení v Říši.
„Děda píše, že udání měl gestapu poskytnout některý z našich sousedů. Který to byl, to se nikdy nedozvěděl. Když se na to ptal vyslýchajícího gestapáka, ten mu odpověděl, že už to nebude potřebovat vědět,“ citoval Zdeněk Bašta ze zápisníku.
Po válce se u Baštů mlčelo
Babička připsala na další stránky jména těch, kteří s ní na Cejlu sdíleli ponuré prostředí nacistického vězení. Nic víc, nic míň. „U nás v rodině se o tom, co kdo za okupace prožil, vůbec nemluvilo. Prostě to bylo tabu. Když občas navštívím bývalou věznici nebo třeba Kounicovy koleje, kde fašisté stříleli vlastence, vůbec se jim nedivím. Každý den šlo o život,“ svěřil se Blesku Zdeněk Bašta.
Marie zůstala na Cejlu dva měsíce, poté ji pro nedostatek důkazů propustili. Dědeček Zdeněk s dalšími příbuznými prošel několika koncentračními tábory. Po osvobození se vrátil domů sám.
Zdeněk organizuje návštěvy pietních míst
Zdeněk Bašta se rozhodl spolu s dalšími potomky vězněných vlastenců, že bude každý rok organizovat návštěvy míst, kde před sedmi desítkami let panovala zvůle a bezpráví – káznici na Cejlu a Kounicovy koleje. „Každému bych to doporučil. Svoboda nebyla zadarmo, stála strašně moc lidských životů. Když si projdete tuto ponurou stavbu, nepotřebujete slova, abyste pochopili,“ podtrhl Bašta pietu na obávaném místě v centru Brna.
