Nefotím jen politiky a kombajny
Vano fotí černobílé portréty a akty na klasický film. Drží se zkrátka toho, co jej ve světě proslavilo. „A klidně ať je celý svět digitální,“ říká s nadhledem. V tématech, která zachycuje objektivem, není vybíravý. Proslavily ho mužské akty, ty jsou pochopitelně jeho vlajkovou lodí. „Když už mám lidí dost, klidně jdu i do přírody. Ale stejně, nejraději mám všechny lidi, které zachytím, v posteli,“ tvrdí umělec. Jen dvě témata striktně odmítá – politiky a kombajny. „Volala mi nějaká paní z Plzně, že prý když už fotím ty tematické věci, ať přijedu. Budou tam mít výstavu kombajnů,“ směje se ještě dnes Robert Vano.
Nabízeli mi tři miliony za Mečiara
Vano je osobitý, přátelský, rozdává historky z focení na potkání. Třeba když dostal po rozpadu Československa nabídku vyfotit slovenského premiéra Vladimíra Mečiara. Mělo jít o jedinou, zato oficiální fotografii. A padla královská nabídka – tři miliony korun! „Říkal jsem si, cvakneš ho a poletíš si užívat na Havaj. Ale Magda Vášáryová mi řekla: Budeš tady před politiky i po nich. Oni skončí a zmizí. A když se s nimi zapleteš, vezmou tě s sebou. A měla pravdu, všichni jsou pryč, i ten Mečiar. Tak jsem ho nevyfotil,“ medituje slavný fotograf.
Jsem doma tam, kde právě fotím
Vano žil po emigraci 30 let v USA, od poloviny 90. let přesídlil trvale do Prahy. Díky své práci ale cestuje po celém světě. Kde má tedy domov? „Tam, kde právě fotím,“ říká jednoznačně. A jak má podle Vana vypadat správná fotografie? „Musí mít emoce, emoce, emoce. Jedno jestli je černobílá, barevná, neostrá, digitální nebo z mobilu. Když nic vnitřního nevyjadřuje, je to mrtvola,“ ubezpečuje fotograf.
Kdo je Robert Vano?
Narodil se 5. května 1948 v Nových Zámcích v tehdejším Československu. Po maturitě v roce 1967 místo nástupu na vojnu emigroval přes Jugoslávii a Itálii do USA, kde se uchytil jako kadeřník a vizážista. Byl asistentem módních fotografů Horsta P. Horsta, Glaviana, Castela. Osamostatnil se v roce 1984. Působil v New Yorku, Paříži a Miláně, kde fotografoval pro módní časopisy.
Od roku 1995 žije v Praze, kde pracoval jako umělecký ředitel v českém vydání časopisu Elle, poté jako kreativní ředitel v agentuře Czechoslovak models. Od roku 2009 je na volné noze.
Portál Colour Planet jej v roce 2009 vyhlásil za jednoho z nejvlivnějších českých gayů. V roce 2010 mu byla udělena Evropská cena Trebbia za tvůrčí činnost. Proslavily ho krom jiného mužské akty. Jedním z jeho hlavních uměleckých vzorů je například americký fotograf Bruce Weber.
