Františák s Maškou se nechali inspirovat souborem Rotreklových povídek, který dal inscenaci jméno, stejně jako románem Světlo přichází potmě a také autorovou poezií. Přiznávají svou fascinaci tvorbou, která vzniká "každodenním nasazováním vlastního života", stejně jako osobním Rotreklovým příběhem.
Chtějí zmapovat jeho osudy v šílenství doby. Inscenace je zároveň procházkou Brnem, v němž kdysi žili pohromadě Češi, Němci a Židé a které se od nástupu nacismu začalo drolit a rozpadat před očima. V prostředí s několikrát přervanou identitou divadelníci hledají vědomí kontinuity a smysl prožitých událostí. Rotrekl sám se nikdy nelitoval, neboť podle svých slov "poznal hodnotu oběti i cenu vykoupení".
Jazyk inscenace má být srozumitelný mladé generaci, která o minulosti mnohdy ví jen málo, i té starší, která zapomíná. Forma chvílemi připomíná jakýsi rockový kabaret, ve kterém ovšem zaznívá i gregoriánský chorál.
Rotrekl zemřel v roce 2013, bylo mu 92 let. Patřil k nejvýraznějším osobnostem katolického proudu v české poezii druhé poloviny 20. století. Za komunistické totality nesměl oficiálně publikovat. V roce 1949 si v politickém procesu vyslechl trest smrti, později zmírněný na doživotí. Ve vězení strávil 13 let.
