"Kdybychom do role obsadili například třiadvacetiletého herce, dospělá populace by to pochopila, ale děti by si říkaly, že to přece není Malý princ, že to není dítě. Herce svého věku budou děti brát jako svého kamaráda, mluvčího a řeknou si, že je jedním z nich," řekl dnes novinářům Černín. Doplnil, že i dospělé diváky malý herec donutí více propadnout iluzi inscenace.
Podle režiséra totiž lidé příběh Malého prince sice většinou znají, ale nedokážou si představit metaforu a cítit poselství, které jim spisovatel zanechává. "Lidé nevidí, že voda není jen na žízeň, ale že může pomoct i srdci. A že hledání studny je o tom, že člověk nesmí rezignovat. Hledání je podstata tvůrčího života. A v mezní situaci lze zjistit, jací jsme," řekl Černín.
Malý princ vypráví o pilotovi, kterému se jednoho dne porouchá motor jeho letadla a musí nouzově přistát v poušti. "Je sám, tisíce mil daleko od nějaké obydlené končiny, v nebezpečí života a s nepatrnou zásobou pitné vody," uvedl mluvčí divadla Petr Jančařík. A právě v té chvíli osloví pilota Malý princ s prosbou, aby mu nakreslil beránka. Pilot se postupně dozví, že chlapec se zlatými vlasy putuje vesmírem a postupně navštíví šest planet, kde se setkává s podivnými postavami jako například král, byznysmen nebo opilec. Malý princ přiletěl ze své planety, která je menší než dům a roste na ní jediná květina. "Hra je o nás, o našem životě, co jsme mohli udělat, co jsme zanedbali a co jsme definitivně prošvihli. Je jasné, že pilotovo alter-ego v podobě Malého prince vzpomíná na své dětství a mládí, na které vzpomínáme ve zvlášť kritických situacích," řekl Černín.
Autor nazývá pasáže v knize prostými pravdami, na které lidé zapomněli. "Právě o tom Malý princ je, o věcech, kterých si v životě málo všímáme nebo si jich nevážíme. Malý princ prozrazuje tajemství čistého srdce, dobra a krásy," dodal Jančařík.
Kniha Malý princ vyšla poprvé v roce 1943. Do češtiny vstoupila roku 1959 v překladu Zdeňky Stavinohové.
