Ředitel divadla a zároveň režisér hry Stanislav Moša chtěl původně Polívku obsadit do role krále Leara, sám herec však navrhl, zda by nešlo hrát právě tuto hru, s níž už má zkušenosti, protože na Leara má ještě čas. "Zvolil jsem překlad Jiřího Joska, který má také své kvality. Bolek si na to musí zvyknout, ale pořád je to Shakespeare," uvedl Moša.
Polívka přiznává, že v některých pasážích mu naskakuje dříve naučený text. "Bylo lehčí hrát jednu hru francouzsky a potom anglicky. Rozhodně jsem však rád, že mohu hrát v takové příjemné a přitom profesionální atmosféře," řekl Polívka. Zatímco dříve hrával Šajloka pod širým nebem na Shakespearovských slavnostech, teď ho čeká hudební scéna brněnského divadla. "Venku je to takové dryáčnické, teď se můžeme soustředit na nuance, můžeme ztišit, je to jiný způsob hraní," myslí si Polívka.
Role Šajloka je pro něj vyrovnáváním přirozené lidskosti s monstrem. "Shakespeare do hry vepsal brutální příběh o tom, jak nenávist plodí nenávist. Hra vzbuzuje několik otázek. Co je spravedlnost a co je křivda? Co je právo a zákon? Co je slitovnost a soucit? Je Šajlok krvelačný lichvář, který nemilosrdně žádá libru masa z těla svého protivníka, anebo nešťastná oběť křesťanské averze?" uvedl dramaturg Jiří Záviš. "Není lehké obě polohy Šajloka srovnat tak, aby jedna nepřevažovala," prohlásil Polívka.
Hlavní dějovou linku tvoří příběh Bassaniových námluv a sňatku s belmontskou dědičkou Porcií. Právě tato dějová linka naplňuje základní předpoklad komedie, protože hra končí šťastně svatbou, dokonce trojnásobnou. Příběh židovského lichváře však komediálnost komplikuje. "Hra zachází s nejzákladnějšími otázkami lidského svědomí, pracuje s láskou, nenávistí, dobrem a zlem," uvedl Záviš.
