Zatímco do brněnských tramvají, trolejbusů i autobusů se již řadu let montují sedačky s molitanovou výstelkou a plyšovým potahem, mnohde zavádějí plastová sedadla, koženkové potahy či dřevěná sedadla.

V provozu se objevil s pokusnými sedačkami jako první autobus Iveco Crossway evidenčního čísla 7812. Původní sedadla v něm nahradila lehká celoplastová od polského výrobce Ster ve světle modré barvě.

Druhým typem jsou celoplastové sedačky Ideo od německé společnosti Kiel. Cestující je najdou ve všech minibusech SKD Stratos, které začnou jezdit v Brně v prosinci. Budou mít červenou barvu a proti předchozímu typu mají zdrsněný povrch, aby neklouzaly.

Posledním typem jsou sedačky City ze dřeva od firmy C.I.E.B. Kahovec. Dopravní podnik je namontoval do autobusu Karosa čísla 7459 při generální opravě. Do provozu s cestujícími vyjede v následujících dnech.

Dopravní podnik plánuje v lednu vystavit všechny tři autobusy na náměstí a poté spustit dvouměsíční anketu na webu. Nejoblíbenější sedačky by se později měly montovat do nově dodávaných vozidel.

Vybavit klasický autobus každým ze tří typů sedaček vyjde zhruba na 100.000 korun. "Porovnávat cenu se současnými sedačkami moc nejde, protože byly součástí ceny za celý autobus. Údržba je však určitě levnější. Nynější sedačky se čistí mokrou cestou jednou za čtyři měsíce, což určitě není ideální," připustila Hailichová.

Plastové sedačky jsou sice snadno omyvatelné a poměrně odolné, jejich nevýhodou je však to, že jsou v zimních měsících studené. Výrobci však nabízejí variabilní provedení. Na části sedadla může být koženka, částečně plyš. Plastová sedadla částečně potažená textilem obvykle nejsou potažená molitanovou výstelkou. "Ta je největším zdrojem bakterií," uvedla Hailichová. Dřevěná jsou ještě odolnější. "Také působí elegantněji. Jsou však také chladná a klouže po nich oblečení. Tomu lze zabránit různými koženkovými nálepkami či výstelkami v sedací části," popsala Hailichová vlastnosti sedaček.