Jak dlouho se už věnujete vaření netradiční kuchyně?

V restauraci Klub cestovatelů jsme začali před osmi lety dělat hmyzí večery. Prvním impulzem bylo pro mne setkání s docentku Berkovcovou, která se hmyzu na Mendlově univerzitě věnuje.

Nejdříve jste tedy s vaším týmem začal dělat hmyzí pokrmy?

Ano, a postupně jsme z hmyzu přecházeli na větší exotiku. Třeba jsme nabídli možnost přiobjednat štíra, tarantuli, krokodýla. Byli jsme první Češi, kteří vařili tarantule.

Musíte přemlouvat jednotlivé účastníky kulinářských akcí, aby snědli například červa?

Tady nejde o to naučit lidi jíst cvrčky. Naše programy nejsou jen o jezení. Podstata večera jsou informace. Zájemci se dozvědí, kde to roste, kde se to jí a proč se to jí. Je to celkový zážitek.

Stanou se třeba švábi časem českým národním jídlem?

Určitě nebudeme o polední pauze dlabat šváby nebo mravence. Řízek a guláš nám nikdo nesebere, ale z hmyzí moučky se budou v budoucnu asi ve velkém dělat proteinové tyčinky, nápoje. Tělo cvrčka obsahuje 65% proteinu, to je extrémní množství. Je navíc levné ho vypěstovat.

Setkal jste se s lidmi, kteří vás nazvali bláznem, pro to, co jíte a vaříte?

Všechno je to o kulturních a stravovacích návycích. Když žábu dostáváte od malička, je to normální. Ale třeba i v Kolumbii si jen čas od času koupí na trhu mravence. Jako my si jen jednou za měsíc dáme králíka na smetaně.

Video
délka: 00:55.69

Milan Václavík (33) miluje exotickou kuchyni a cestuje za netradičními pokrmy po celém světě. Markéta Malá

Co vám osobně nejvíc chutná z těchto exotických pokrmů?

Tarantule mě hodně překvapila. Já se pavouků bojím. Trvalo mi dva týdny, než jsem ji ochutnal. A ještě jsem si musel dát šest piv. Je opravdu dobrá. Tarantule se pojídá hlavně v Kambodži. Za Pol Pota, když bylo období hladu, vyběhli lidé do lesa a byli rádi, že něco našli. Až do dneška je to kambodžská specialita. Hned za hranicemi chodí babky a u autobusových nádraží nabízí pavouky.

Na vašem menu jsem viděla také smradlavé ovoce durian…

Je podobné sladkým tvarůžkům s cibulí. V Malaisii je to národní ovoce. Oni ho milují, ale na hotelech, ve výtazích, v taxících je zakázáno s durianem chodit. Jako u nás máme symboly zákaz kouření, oni mají obrázky s přeškrtnutým durianem.

Kde sháníte durian nebo krokodýla k vaření?

Krokodýla objednáváme až z Ugandy, durian z Malaisie. Já cestuji po celém světě a je to o kontaktech. Odchyt krokodýlů je v hodně zemích zakázán. Například v Kostarice, odkud jsem se vrátil minulý týden. V Africe je naopak běžně součástí jídelníčků, ale to třeba i zebří a antilopí maso.

Co byste vy osobně nikdy nesnědl?

Nic živého nebo syrového. V Asii se pojídají živé chobotnice, to je brutální. Hadí krev se pije se srdíčkem. Důležitá je tepelná úprava. Jakmile vytvoříte pokrm, je jedno, zda jíte hada, psa nebo prase. Muslimové nejedí vepřové, Indové hovězí. My se na ně divně koukáme, že jedí hady nebo krokodýly. Oni se zase blbě koukají na nás, že jíme prasata nebo krávy. 

Fotogalerie
16 fotografií