Říká se o vás, že jste pravověrný Brňák za všech okolností.
V Brně jsem se narodil, vystudoval všechny školy. S malou epizodou v České televizi v Praze tady i pracuji. Definici Brňáka jako poleno odpovídám.
Proč vám Brno vyhovuje? Spousta jeho obyvatel nadává kvůli dopravě, platům, politikům, sportovním neúspěchům, trpí mindrákem vůči Praze.
Bydlím na nejsevernějším okraji v Ořešíně, pracuji přímo v centru. Využívám MHD, auto nemám. Když srovnám městskou dopravu třeba s Bruselem nebo Štrasburkem, tak je v Brně nejlepší. A klidně řeknu, že v celé Evropě. Proti motoristům nejsem zaujatý. Když mě občas někdo vezme jako spolujezdce, poděkuji. Brno mám rád, mindrákem netrpím.
Jak se člověk stane profesionálním ochráncem přírody?
Kolem roku 1968 mě chytl skauting. Bylo mi nějaký čtrnáct patnáct, líbilo se mi chránit přírodu. Vystudoval jsem odbornou biologii, specializaci ekologie zvířat. Následovala Akademie věd, pobočka Českého ústavu ochrany přírody, odkud mě pak vyhodili (smích), a nakonec jsem skončil v ekologické organizaci Veronica. A tady jsem dodnes.
90. léta byla nejen překotným ekonomickým obdobím, otevřeně se pitvala i ochrana přírody. Kam jsme se po čtvrtstoletí posunuli? Zajímá dnes někoho v éře konzumu ekologie?
Vidím to jako sinusoidu. Ze začátku přišel velký zájem, vždyť ekologické demonstrace proti komunistickému režimu přišly dřív než ty politické. Pět šest let ekologický étos vydržel, pak zájem poklesl. Lidé se začali věnovat penězům, chtěli si užívat života. Teď se opět vracíme ke kořenům, mnohým se konzum zajídá. Lidé hledají témata, která v životě znamenají něco víc, tuší, že některé hodnoty si prostě koupit nejde. A že se příroda sama neubrání.
V Brně se zrodil termín ekoterorista. A dokonce ho přisoudili vám. Co se před více než 20 roky stalo?
Tak mě nazval místní novinář z Mladé fronty, který ten termín vyčetl ze zahraničních médií. Souviselo to s akcí Špunt a velkými protesty proti novomlýnským nádržím. To označení mě neuráželo, spíš nechápu jeho podtext. Existuje bombový terorista, tedy vrah, který ke splnění svých cílů zabíjí bombou. Pak existují teroristé, kteří unášejí letadla, útočí na vlaky, střílí po lidech na ulici. Osobně prosazuji své názory nenásilně, nikdy bych vůči nikomu nepoužil fyzickou sílu. Jenže termín ekoterorista se ujal, přetrval dvě desetiletí. I když je to – a v mém případě zvlášť – čirý nesmysl.
Obraťme list. Vaše rodina získala ocenění pro rodinu nejlépe třídící odpad. O co šlo?
Rakušané vyhlásili soutěž o nejlepší ekologický projekt, tak jsme se přihlásili. Patnáct let zpět bylo třídění odpadu v domácnostech v plenkách, neexistovaly kontejnery na každém rohu jako dnes. Jemnými donucovacími prostředky jsem přesvědčil své tehdy pubertální děti, že veškerý náš odpad budeme vážit, zapisovat do tabulek a rozdělovat do deseti košů. Trvalo to tři roky, roztřídili jsme, co se dalo. Zbylo nám nakonec pouhých 67 kilogramů netříděného odpadu za rok, zbylých více než 600 kilogramů skončilo v kontejnerech. Ale řeknu vám, byla to fuška tehdy projet šalinou (tramvají – pozn. red.) celé Brno a najít vhodné kontejnery.
Co ekologa-profesionála na rodném městě těší a co štve?
Brno je obklopeno krásnou přírodou. Lesy, které se od severu táhnou desítky kilometrů až na Svitavsko, se mohou poměřovat s Beskydy a Jeseníky. Štve mě, že se město často s lidmi nedokáže domluvit na projektech, které jsou přínosem pro všechny. A říkám na rovinu, že jsem zastáncem nádraží v centru. Pochopitelně moderního, odpovídajícího potřebám 21. století.
Prý nemáte rád ohňostroje, které docela často rachotí nad hlavami Brňanů.
Protože se nikdo nikoho nezeptá, jestli se mu to líbí, jestli s tím souhlasí, zda je třeba nevyměnit za laserovou show. Nebo se na podobné exhibice nevykašlat úplně. Dokážete si představit, jaký stres tohle šílené bouchání a rachocení přináší ptákům nebo psům? Jde mi o princip. Názor občanů zůstává často stranou. Někdo rozhodne, že uděláme nad Špilberkem půlhodinu bouchací show, a nejede přes to vlak.
V zastupitelstvu sedíte s krátkými pauzami bezmála čtvrtstoletí, to už je na paměti. Primátoři odcházejí a Vlašín zůstává.
Já už jsem zastupitelská fosílie (smích). Poslední roky se řada věcí zlepšila. V komisích už nesedí jen zastupitelé, ale i občané. Zápisy jsou dostupné na internetu, změnila se informační atmosféra. Za Onderky (předchozí primátor Brna Roman Onderka/ČSSD – pozn. red.) jsem vyšel z komise, řekl novinářům, co jsme projednali, kdo jak hlasoval, a hned jsem byl zrádce, vynašeč. Jako kdybych seděl v nějaké zednářské lóži. Dnes každý občan hned ví, kdo pro co hlasoval, je to samozřejmost. Otevřenost vůči veřejnosti je větší, ale ještě nemáme vyhráno.
V zastupitelstvu sedíte za Stranu zelených. Jak moc musí člověk šlapat stranickou brázdu?
Když jsem za ně kandidoval poprvé jako nezávislý, řadu z nich jsem na kandidátce přeskočil. A pozici nezávislého si držím dodnes. Každá strana má občas snahu upřednostnit své zájmy před obecními, což já nemusím. Nejsem jejich člen, nemusím se hrbit, snažit se být zvolen za každou cenu. A ještě jedna věc je důležitá. Nikdo mi zatím neřekl, že mám odejít do starého šrotu.
Nechme politiku stranou. Jako milovník přírody, které místo byste přespolnímu v Brně doporučil k návštěvě?
Těžko vybírat, je toho nepřeberně. V centru určitě Petrov, přilehlé terasy a zahrady. Za návštěvu stojí lesy města Brna, je jich přes 8 tisíc hektarů. A určitě skalní hřeben Babí lom s rozhlednou.
Jak vypadá ideální víkend správného ochránce přírody?
Jako že by měl povinně vyrážet do přírody (smích)? Záleží na počasí. Coby herpetolog se soustředím na plazy a obojživelníky. Ale mimo sezónu mě čeká spousta povinností na několika našich zahradách, sklizeň ovoce a zeleniny, slepice, kačeny.
Máte coby zoolog nějaké oblíbené zvíře?
Docela usilovně se věnuji studiu užovky stromové. Doporučují, velmi pozoruhodný plaz.
Kdo je Mojmír Vlašín:
Mojmír Vlašín (61) – ženatý, manželka Helena, dcera Světlana žije v Bílých Karpatech, syn Ondřej v Severním Irsku.
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity, obor biologie. Pracoval na postu náměstka ředitele Českého ústavu ochrany přírody, nyní působí v ekologickém institutu Veronica. Externě vyučuje na katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, je soudním znalcem v oboru ochrany přírody. Ve vědecké oblasti se zabývá ochranou netopýrů, obojživelníků a plazů. V České televizi uváděl ekologický soutěžní pořad pro děti Hra na zelenou.
Do zastupitelstva města Brna byl poprvé zvolen v roce 1990. Post zastupitele obhájil i v roce 2014 coby nestraník za Stranu zelených. Působil také v zastupitelstvu městské části Ořešín.
