Mazlíčci jako členové rodiny
Ještě před pár desítkami let byli psi a kočky hlavně hlídači či lovci. Dnes je realita jiná – mazlíčci jsou právoplatnými členy domácnosti.
Psycholožka Naděžda Špatenková k tomu říká: „Zvíře je nyní součástí rodiny a jeho smrt může znamenat totéž co smrt blízkého člověka.“
Smutek, který okolí často nechápe
Mnozí pozůstalí slyší: „Byl to jen pes, kup si jiného.“ Tento přístup odborníci označují jako neuznaný zármutek – bolest, kterou společnost odmítá.
Studie publikovaná v Journal of Mental Health ukazuje, že ztráta mazlíčka může být psychologicky srovnatelná se ztrátou blízkého člověka. Pokud ale okolí tento smutek neuzná, truchlící se cítí osamocení.
Rituály, které pomáhají
Podle odborníků je důležité dát smutku formu – zapálit svíčku, vybrat urničku, uspořádat obřad nebo si uchovat památeční předmět.
„Pro mazlíčka je vhodné uspořádat obřad a do příprav zapojit i dítě. Při správném vysvětlení si dítě osvojí kulturu pohřebnictví,“ připomíná psycholožka Špatenková.
Individuální kremace jako jistota a úcta
Stále více majitelů proto volí individuální kremaci. Zaručí, že popel patří jen jejich mazlíčkovi, a nabízí prostor pro důstojné rozloučení.
V Česku tuto možnost nabízí mimo jiné Kerberos Krematorium, které už více než 12 let pomáhá rodinám zvládnout poslední chvíle se zvířecími členy rodiny.
Louka vzpomínek: sdílený prostor pro truchlení
Kerberos se snaží jít ještě dál. Nově spouští projekt Louka vzpomínek – uzavřenou facebookovou skupinu, kde lidé mohou sdílet fotky, příběhy a vzpomínky na své mazlíčky, kteří odešli.
Cílem je vytvořit bezpečné a podpůrné prostředí, kde nebude nikdo poslouchat „byl to jen pes“. Naopak – každý příběh tu má hodnotu a každý smutek je respektován.
Není to slabost, je to láska
Ztráta mazlíčka není maličkost. Smutek, který cítíme, je přirozený. Důstojné rozloučení i sdílení vzpomínek s lidmi, kteří prožili totéž, mohou bolest proměnit v laskavou památku.
Více informací a možnost připojit se k projektu Louka vzpomínek najdete na www.kerberoskrematorium.cz
