Co vám sport – desetiboj, pokud jde o fyzickou stránku věci, vzal nebo dal? Jak se podepsal na vašem těle? Je to vůbec možné zhodnotit?
Asi je to možné zhodnotit. Ono se sice v legraci často říká „vrcholovým sportem k trvalé invaliditě“, nicméně v mém případě nemá toto tvrzení opodstatnění. Každý máme nějaké genetické vybavení, něco, co jsme dostali do vínku, a s tím nic nenaděláme. Možná, že u někoho může vrcholový sport podpořit rozvoj nějakých zdravotních potíží nebo je urychlit. Já, ačkoli mám za sebou léta tvrdé dřiny, nemám žádný zdravotní problém a je to určitě dané i geneticky.
A vzpomenete si, jestli vás někdy něco bolelo?
Při vrcholovém sportu vás pořád něco bolí, problémy tohoto druhu jsou na denním pořádku. Ať menší, nebo větší. Když je to menší bolest, naučíte se s ní zacházet, nezbývá než „kousnout“ to a pokračovat. Větší problémy pak vedou k výpadkům a je to třeba dohánět.
V současnosti je pro vás sportem číslo jedna golf. Můžete porovnat náročnost atletiky a tohoto sportu? Je to taky o fyzičce a dřině?
Golf a atletika? To je opravdu obrovský rozdíl. Pokud jde o fyzickou stránku věci, je to nesrovnatelné, golf je totiž fyzicky naprosto nenáročný, je to čistě technická záležitost. Kdežto atletika je dřina, tam se zkrátka maká. Málo sportů se dá k atletice přirovnat. Jezdím třeba rád i na silničním kole, a i na něm si pořádně zamakám, ale atletika je nesrovnatelně těžší, na fyzičku náročnější.
A jak se na golf připravujete po fyzické stránce? Tedy pokud je to vůbec třeba.
Někdo musí, někdo nemusí, záleží, jak to komu vyhovuje. Já to nedělám jen kvůli golfu, ale i kvůli sobě – běhám minimálně třikrát týdně, posiluju, dvakrát týdně vyrazím na kolo. Udržuju se pořád, aniž by prioritou bylo udržování se v nějaké kondici, spíš mě to baví.
A teď mimo sport – vy máte vousy! Znamenají nějakou novou životní etapu? Nebo jsou čistě módní záležitostí?
Rád bych něco prozradil, ale nemůžu, musím vydržet ještě pár dní. Můžu říci jen, že je to kvůli filmu. Dneska zrovna od rána natáčíme na Americe…
A role hlavní, vedlejší…?
Je to jedna z hlavních rolí, ale není dlouhá. (smích)
Necháme se překvapit, ale mohli bychom aspoň vědět, kdy bude film hotový?
Mělo by to být na konci roku…
Tak to se budeme těšit. Ale to není vaše jediná mimosportovní aktivita – vy jste se relativně nedávno stal také moderátorem. Hlavní zpravodajství na Primě není váš jediný „job“ – jste i jedním z moderátorů nového magazínu Sport Star. Prý vás v něm uvidíme zápasit v judu s olympijským vítězem Lukášem Krpálkem…
(smích) To je pravda…
A kdo vyhraje?
Nechte se překvapit, asi to ale nebude moc překvapení. (smích)
n Pořad vzniká pod vedením bývalého dlouholetého sportovního komentátora Václava Tittelbacha. Má nabídnout jiný pohled na známé sportovce, má být sondou do „zákulisí“. Jaký z toho máte pocit vy? Třeba ze zápasu v judu s olympijským vítězem?
Je to hlavně o tom si ten který sport vyzkoušet. Zkusil jsem toho spoustu a třeba právě judo tolik neznám, na tatami jsem takhle nikdy nestál a bylo to pro mě zajímavé. A zajímavý byl i rozhovor s Lukášem Krpálkem. Dosud jsem neměl možnost zpovídat jako olympijský vítěz olympijského vítěze. Zažili jsme stejnou věc a máme podobné pocity, vím přesně, na co se ho chci zeptat, a v jeho odpovědích slyším možná víc než běžný divák. Každopádně myslím, že celý ten rozhovor mezi námi dvěma, který diváci uvidí, je velmi zajímavý.
Porovnejte přípravu na výkon a námahu při atletice s přípravou a námahou při moderátorské práci – je to v něčem stejné?
Moderátorská práce pro mě byla něco absolutně nového a jiného. A bylo to o to těžší, že jsem za sebou neměl žádnou průpravu, nikdy jsem třeba nepracoval v rádiu… Když začnete bez jakékoli průpravy moderovat a k tomu hned hlavní zpravodajskou relaci, je to hodně těžké. Člověk se musí strašnou spoustu věcí naučit úplně sám a přijít si na ně taky úplně sám a „naostro“. To je samozřejmě v tomto případě úplně nejhorší způsob, protože to všichni vidí a řeší. I proto pro mě byl první rok, rok a půl, hodně těžký, než jsem vychytal základní věci. Ale postupně se to snažím vypilovávat víc a víc.
A jak pilujete?
Tím, že je moje moderátorská kariéra tak krátká, musím se víc rozmlouvat a i když nejsem v televizi, snažím se připravovat a trénovat. Čtu si třeba noviny nahlas, přeříkávám si jazykolamy. Léta strávená v atletice a nikoli v médiích jsou znát. (smích)
Je i v téhle vaší nové disciplíně něco, co vás v uvozovkách bolí?
To asi ne, ale i tady, stejně jako ve všem, co člověk dělá, rozhoduje momentální dispozice. Když je unavený, nejde to tak, jako když je svěží. Paradoxně to pak stojí dvojnásobek energie, aby to nebylo znát.
Ještě zpátky ke sportu: Čeká nás v nejbližší době nějaký váš velký úspěch v golfu? Jak to vidíte?
(smích) Doufám, že čeká, ale nevím kdy. Zbývá mi na golf strašně málo času, a není to lehký sport. Jedna věc je, že to umíte, jde vám to a hrajete to pro radost, ale jakmile se chcete porovnávat s těmi nejlepšími, ať už u nás, nebo i dál, je třeba trénovat. Já bohužel zatím moc času na tréning nemám, podle toho to taky vypadá. Ale doufám, že jednou, možná až budu starší, potřebný čas najdu a že mě třeba ještě něco čeká…
A jakou máte v golfu metu?
Abych pravdu řekl, nikdy jsem neměl žádnou metu. Neměl jsem cíl vyhrát olympiádu – jen jsem byl v té době nejlepší na světě a tušil jsem, že můžu uspět i dál. Ani v golfu nemám metu. Jen se lepším a třeba to někdy vyjde. (smích)
