„Vím, že o rybách obecně kolují na sítích nesmyslné informace. Takže chápu, že někteří lidé se obávají těžkých kovů apod. Ale v rámci pestré a vyvážené stravy opravdu není důvod k obavám. Konzervovaný tuňák a ryby obecně, jsou naopak zdrojem bílkovin a omega-3 mastných kyselin,“ vysvětluje Ing. Michaela Smolková.
Tohle nás zajímá nejčastěji
Nejsou potraviny v konzervách obecně špatně? Nemůže se z nich uvolňovat něco do jídla?
Dnešní konzervy jsou vyráběny s ohledem na bezpečnost – mají vnitřní vrstvy, které zabraňují kontaktu kovu s potravinou. Pokud nejsou staré, promáčklé, nerezaví nebo jinak poškozené, jsou bezpečné. Při výběru konzervovaných pokrmů bych se pak zaměřila především na obsah jako takový. Tedy celkové složení + sůl, obsah tuku apod.
Obsahují tuňákové konzervy nějaké škodlivé konzervační látky?
Žádné konzervanty přidávané do potravin nejsou škodlivé. Konzervy tuňáka většinou neobsahují žádné konzervanty – jsou konzervovány vysokou teplotou (sterilací). Díky této tepelné úpravě mají konzervy dlouhou trvanlivost bez přidání konzervantů.
Jak je to s hliníkem v rybích konzervách?
Všechny potraviny, které jsou baleny v trvanlivých obalech (plechovky, hliníkové obaly apod.) jsou potažené tenkou vrstvou ochranného laku (tzv. vnitřní povlak), který zabraňuje přímému kontaktu potraviny s kovem. Tento lak je pečlivě testovaný a schválený pro použití v potravinářství, takže minimalizuje riziko uvolnění hliníku a jiných látek do tuňáka. Uvolňování hliníku do potraviny je za běžných podmínek nepravděpodobné a nepředstavuje tedy zdravotní riziko.
Jsou v tuňákových konzervách kontrolovány mikroplasty?
Aktuálně oficiální kontroly mikroplastů v potravinách zatím nejsou standardní součástí legislativních testů. Úřady zatím nespecifikují limity pro mikroplasty v rybách nebo konzervách, protože jde o relativně novou oblast výzkumu. Nicméně, vědci a organizace po celém světě ale stále více zkoumají, jak moc jsou mikroplasty v mořských organismech a jaký to může mít dopad na lidské zdraví.
Co to znamená pro nás spotřebitele?
Mikroplasty jsou dnes v moři všude, takže i mořské ryby je mohou obsahovat v malém množství. Většina odborníků ale zatím nepovažuje běžnou konzumaci ryb za bezprostředně nebezpečnou z hlediska mikroplastů.
Kde zjistím, kolik ryba obsahuje rtuti? Nebo to neřešit?
Výrobci (zejména ti, kteří prodávají v EU) musí dodržovat legislativní limity. Evropská unie stanovuje maximální povolené množství rtuti v rybách (např. pro tuňáka je to 1,0 mg/kg). Pokud kupujete produkt od prověřených výrobců, není nutné se obávat a konkrétní obsahy tedy nějak řešit.
A jak je to s výběrem tuňákových konzerv pro děti?
Pro děti se doporučuje vybírat spíše tuňáka pruhovaného (skipjack) - Katsuwonus pelamis, který má kratší životní cyklus a kumuluje méně rtuti. Najdete ho ve většině plechovek u nás na trhu. Konzumace jednou týdně je naprosto bezpečná.
Co ještě může při výběru pomoci?
Pokud přeci jen máte obavy z plechových obalů, sáhněte po konzervách označených jako „BPA free“, případně po výrobcích ve skle a dejte přednost důvěryhodným značkám s uvedeným původem ryby. Hormonální disruptory, jako je například bisfenol A, pesticidy, zbytky léčiv a podobně jsou pod kontrolou českých i mezinárodních dozorových orgánů.
Kdo kontroluje obsah těžkých kovů a dalších nežádoucích látek v tuňákových konzervách?
Stejně jako všechny ostatní potraviny, tak i rybí konzervy musí splňovat přísné bezpečnostní a kvalitativní normy. Jak ale poznat, že ta vaše plechovka je v pořádku? Za tím stojí celá řada kontrol, které dohlížejí na obsah a kvalitu.
V České republice jsou hlavními kontrolory Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) a Státní veterinární správa (SVS). Tyto instituce pravidelně kontrolují výrobky v obchodech, v laboratořích analyzují vzorky a hlídají, aby vše odpovídalo platné legislativě.
Na úrovni Evropské unie pak dohlíží Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který stanovuje limity pro škodliviny jako rtuť, a funguje zde i systém rychlého varování RASFF, který okamžitě reaguje na případné problémy s potravinami na trhu.
Co tyto státní kontrolní orgány testují:
Těžké kovy (rtuť, kadmium, olovo) – které se v mořských rybách mohou hromadit a při vyšších dávkách škodit zdraví, hlavně u dětí a těhotných žen.
Histamin – vzniká, pokud ryby nejsou správně skladovány nebo rychle zpracovány. Obsah histaminu = ukazatel čerstvosti ryb před zpracováním. Vysoké množství může způsobit nepříjemnou bolest hlavy, zarudnutí kůže nebo žaludeční potíže.
Mikrobiologická bezpečnost – aby v konzervě nebyly bakterie, které by mohly způsobit otravu nebo zkažení výrobku.
Chemické kontaminanty (PCB, dioxiny, pesticidy,BPA aj.) –které se mohou dostat do mořských ryb z životního prostředí, přechodem chemických látek z obalů do potravin.
Fyzikální vlastnosti a označení – kontroluje se těsnost konzervy, správný poměr masa a nálevu, vzhled masa i pravdivost údajů na etiketě.
Ve kterých potravinách nesmějí být éčka? Videohub
