Připadám si milovaná, přiznala Míša Kuklová! A proč maluje na zakázku?

Jak zvládáte koronavirovou krizi, která trvá už víc než rok?

Osobně ji zvládám dobře, jsem introvert, který má stále co dělat. Hůř nesu izolovanost syna, dětí všeobecně, je to pro ně moc těžké, doléhá smutek lidí, tolik úmrtí kolem. Proto si myslím, že je nutné si uvědomovat, co všechno máme a co můžeme.

Je jaro, vystavíme tváře sluníčku, přesadíme kytky, opečeme buřty na ohni, můžeme koukat na hezké filmy, poklábosit s přáteli přes kameru, nestřílí se kolem nás, nepadají bomby.

Doba vás přiměla přeorientovat se z herečky do profese malířky. Malování pro vás bylo dříve spíše jen koníčkem…

Jsem šťastná, že mám tuhle možnost, náhradní tvůrčí práci, která dělá radost mně i zákazníkům. A taky že ji můžu dělat z domova a eliminovat riziko nákazy, protože pro syna jsem nenahraditelná. Maluju na zakázku obrazy, akvarel i olej.

Nejčastěji sou to vnoučata, ale občas i domácí mazlíčci nebo jiné motivy. Už jsem malovala i památeční portréty. Zakázky sice nejsou o tom, co bych chtěla malovat já, ale jsou větší výzvou na zručnost a adrenalin, jestli to zvládnu.

Máte nějaký rituál, který k malování potřebujete?

Rituály žádné nemám, ale nedá se malovat hodiny a hodiny den po dni, kdy odbíhám k plotně a domácím pracím. Malování musí jít ze srdce, je potřeba se hodně soustředit a mít trpělivost, aby se eliminovaly chyby. Olej se dá snadno opravit, akvarel chyby neodpouští. A i když je to zábava a radost, taky dokáže unavit.

Přivítali jsme jaro, oslavili už druhé koronavirové Velikonoce. Jak proběhly u vás?

Člověk si hodně věcí v sobě nese z dětství. Velikonoce pro mě byly trauma. Styděla jsem se a cítila se trapně, že mě mají kluci šlehat a já jim za to dávat vajíčka. Ani synovi nebylo příjemné chodit koledovat, odmítal to, a tak jsme si nabarvili pár vajíček pro radost a dali jarní kytičky na stůl. Syn mě vždy symbolicky vyšlehal, abych mu neuschla, a byli jsme si jen pro sebe, zachumlaní v peřinách, schovaní před celým světem. I letos to bylo stejně.

Je něco, co jste se o sobě i okolí díky pandemii dozvěděla?

Díky všemu, co jsem prožila, dostávám mnoho uznání, obdivu a díků za to, jaká jsem. Nesmírně si toho vážím. Dozvídám se, jak jsem silná i přesto, že se netajím pláčem, slabostmi, pochybnostmi ani tím, že jsem zranitelná i chybující. Připadám si národem milovaná a za ten nádherný pocit moc děkuju.

Co vám vždy spolehlivě zvedne náladu?

Uvědomění si všech životních darů. Mám krásný bohatý život, co má smysl. Taky klid v duši, vůně jídla, šťastní lidé kolem mě. Pocit bezpečí a lásky.

Rozhovor herečky Michaely Kuklové s prof. Tesařovou z VFN Praha a prof. Svobodou z Masarykova onkologického ústavu v Brně.