Do Prahy jste se přistěhoval z Brna. Vzpomenete si, kde všude jste v metropoli bydlel?
Myslím si, že jsme to měli my všichni přistěhovalci, co jsme do Prahy přišli, úplně stejné. Zkoušeli jsme nejdřív různé podnájmy, i já jsem jich vystřídal několik. Paradoxně nejraději vzpomínám na své první bydlení, což byly „amácké“ koleje v Hradební ulici. Tam bylo nejlevnější ubytování, noc stála devadesát korun. V té době jsem vysílal Snídani s Novou a ty honoráře zase nebyly tak velké, abych si mohl dovolit hned vlastní byt. Tam jsem strávil rok. Z kolejí jsem se přestěhoval do prvního podnájmu na Staroměstském náměstí, kde jsem žil v maličkém pokojíčku.
Jak dlouho jste si vystačil s malinkým podnájmem?
Postupem času jsem samozřejmě potřeboval víc místa, protože ke mně jezdily moje dvě dcery. Tak jsem přesídlil do několika různých bytů na Vinohradech a tato čtvrť mi přirostla k srdci. V roce 1999 jsem zakotvil v Mánesově ulici, kde jsem měl už i trvalé bydliště.
Co vás vedlo k tomu oblíbené Vinohrady opustit a usadit se v domě za Prahou?
O mně je známo, že mám strašně rád zvířata a kolem sebe jich mám hodně. Máneska byla bezvadná tím, že hned vedle byly Riegrovy sady, kam se dalo s pejsky chodit. Jenže Vinohrady jsou pověstné i svou přívětivostí k turistům, je tam hodně hospod, hostelů, penzionů a čím dál častěji se stávalo, že ve zmíněném parku byly rozbité lahve od vína… A já měl o pejsky obavy. Jednou se stalo, že si pes o střepy rozřízl tlapku, a já si řekl, že tohle je ten kámen úrazu, a začal jsem si hledat nové bydlení. Dalším problémem pak bylo parkování.
Hned jste měl jasno, že zamíříte za hranice velkoměsta?
Když jsem začal hledat nové bydlení, přiznávám, že jsem zkoušel všechny části Prahy. Důležitá byla dobrá dostupnost do Prahy, a proto vyhrál směr Kokořínsko a teplická dálnice, která je zatím nejrychlejší. Ten kraj jsem navíc znal, protože jsem tam míval chalupu. A protože rád jezdím na kole a v této lokalitě jsou hezké cyklostezky, tak to vlastně rozhodlo.
Měl jste jasnou představu o tom, jak by váš nový dům měl vypadat?
Neměl jsem úplně vyhraněnou představu. Chtěl jsem domek, kam se vejdou dva lidi, příležitostně tam může někdo přespat, aby tam byl kousek zahrady, bezpečné místo i pro moje čtyři pejsky. I když se mi líbí staré domy, zjistil jsem, že je lepší stavět nový dům, než starý objekt rekonstruovat. To jsem si totiž kdysi vyzkoušel na chalupě a už by se mi do toho nechtělo. Tak jsem šel do klasického malého satelitu, kde je pár domů a ty domy jsou typizované. Výhoda byla, že když se stavělo, mohli jsme si udělat dispoziční změny, což jsem udělal, a to radikálně.
Změny jste si navrhoval sám, nebo jste využil rady odborníka?
Odborníků si sice velmi vážím, ale změny uvnitř domu i vybavení interiéru a podobu zahrady jsem si vymyslel sám. Rád listuji časopisy o bydlení, chodím na různé veletrhy, sbírám inspiraci na internetu.
Prozradíte, jak jste interiérové proporce pozměnil?
Vyrůstal jsem v době socialismu, tehdy bylo dáno, že obývák byl výstavka a žilo se v kuchyni. Chtěl jsem tyto věci odbourat a vytvořit si model, který je v dnešní době trendem, a sice mít kuchyň s obývacím pokojem propojenou. Další prostory, jako je ložnice, pracovna a podobně, pak uklidit z očí všech návštěv, což se povedlo. Dům je ryze moderní, neobklopuji se starými věcmi, i když se mi líbí. Myslím si ale, že staré věci patří do starých domů, na chalupu, jako vzpomínky.
Čím jste se nechal inspirovat při zařizování interiéru?
Jak už jsem řekl, můj dům je ryze moderní, je zařízený funkčně, žádné blbosti navíc, žádná spousta nábytku. I když člověk se přistihne, že postupně určité věci přidává, v mém případě jde hlavně o knížky, cédéčka a kytky. Všechno jsem si nechal udělat na míru, tak, aby mi to vyhovovalo. Třeba velkou postel v obchodě zkrátka nekoupíte. Jedna místnost slouží jako šatna, takže se zbavíte skříní v jiných místnostech, což je super.
Měníte často třeba dekorace nebo kusy nábytku?
Jsem blázen do kytek, mám jich doma spousty a je jedno jestli řezané nebo v květináči. Takže mě baví obměňovat interiér těmito drobnostmi. Určitě ale nejsem takový, že bych hned vyměnil třeba sedačku nebo jiný kus nábytku. Počítám, že nějaká zásadní změna nastane tak kolem šedesátky, kdy bude mít člověk nejspíš i jiné potřeby. Jediná věc, o které už vím, že budu chtít časem měnit, je podlaha v domě. Volili jsme tenkrát moderní marmoleum. Čas ale ukazuje, že když máte pejsky, tak je lepší zvolit něco jednoduššího, co bude působit teplejším dojmem. Určitě dáme klasickou kvalitní plovoučku, dnes už je mnohem větší výběr, než tomu bylo před pár lety.
Podobně jste si pohrál i se zahradou?
Zahrada je také mým dílem. Věděl jsem, že tam chci mít letní sezení, venku totiž trávím hodně času, mám tam wi-fi, takže tam i pracuji. Kupodivu jsem zjistil, že zahrada potřebuje hrozně málo, aby vypadala pěkně. Doplnil jsem kytky, ke stromům, které už byly zasazeny jako první, jsem přidal maliny, rybíz, což mám rád, a tyhle plody mají rádi i mí pejskové. Naučili se je trhat a kolikrát jsou rychlejší než já. Vše je funkční, snažím se, aby zahrada působila domácky. Stal se ze mě bylinkář, pěstuji hodně bylinek, které používám do jídla i do pití. A také se ze mě stal sběratel terakotových květináčů. Vozí mi je kamarádi, kterým třeba na balkoně překážely, a u mě najdou místo.