Jak dlouho už žijete na tak kouzelném místě, jakým je Malá Strana?

Je to už strašlivá suma let. Nastěhovali jsme se sem, když jsem měla miminko, a to mi bylo třiadvacet. Takže za chvíli to bude padesát let, co na Malé Straně bydlím. Troufám si tedy říct, že už rozhodně nejsem žádná „náplava“, ale že jsem opravdová Malostraňačka.

Za ta léta se metropole v mnoha pohledech proměnila. Prošlo podle vás určitými změnami i samotné historické centrum, které se stalo vaším domovem?

To víte, že ano. Já sice nejsem člověk, který moc vzpomíná nebo je nostalgický, ale přesto mám v paměti, že když byly děti malé, tak mi Malá Strana připadala jako taková malá vesnice. Hned za rohem jsme měli trafiku, kde už věděli, jaké beru noviny, dostala jsem tam kafe nebo panáka. Vedle byla mlékárna, všichni jsme se znali, bylo tu takové domácí prostředí. To se samozřejmě s postupem let změnilo. Spousta lidí odešla do nebe, spousta se odstěhovala. Takže těch Malostraňáků, kteří tu žijí takovou dobu, je už opravdu málo. Zkrátka, zmizeli lidé i  krámky, ale člověk se přizpůsobil a tak nějak sžil s přívaly turistů i se vším, co k tomu patří. 

A co proměna do krásy?

V tomto smyslu se Malá Strana proměnila pozitivně. Všechno je tu opravené, zrekonstruované, musím říct, že tu žijeme v opravdu nádherném prostředí. Naštěstí se tu nemohou stavět domy nové, jako je tomu v ostatních částech Prahy. Když vyjedu například někam na sídliště, nebo mimo centrum, málem to tam nepoznávám. Všude je plno nových obrovských staveb, třeba i architektonicky hezkých, ale ta místa dostanou úplně jiný ráz. V tom je ale naštěstí Malá Strana  pořád stejná a díky všem těm úpravám ještě zkrásněla.

Když člověk žije v tak krásné lokalitě, obklopen historickými skvosty, uvědomuje si vůbec tu výjimečnost a magičnost?

Kouzlo tohoto místa si uvědomuji vždy, když jsem někde mimo Prahu, v zahraničí, a vracím se domů.  Když nahlédnete, jak žijí lidé jinde, tak si znovu uvědomíte a vážíte, v jak krásném prostředí žijete. Pokud tudy ovšem člověk chodí denně, tak vám to už ani nepřijde.

Dana Syslová miluje knížky, má jich plnou knihovnu.
Dana Syslová miluje knížky, má jich plnou knihovnu.
Autor: archiv Dany Syslové

Které místo patří k vašim nejoblíbenějším?

Vzhledem k tomu, že žiji se svou fenkou Máňou, která chce samozřejmě pohyb, byť už jí bude dvanáct, takže je to už taky bába, chodíme nejraději na Petřín. Petřín je krásný v každé roční době, za každého počasí a v kteroukoliv denní dobu. Nejraději mám Malou Stranu, Petřín a všechny tyhle oblasti ráno, kdy všichni turisti spí. Po ulicích chodí jen málo lidí a všude panuje příjemné, krásné ticho. To já miluji!

Krásná procházka je ale i z Malé Strany přes Karlův most dolů do centra.  Máte tuhle trasu také vyzkoušenou?

Pěšky chodím moc ráda a procházky přes Karlův most si dopřávám velmi často. Všechna divadla, ve kterých hraji, jsou totiž přímo v centru Prahy 1. Chodím tudy za jakéhokoliv počasí a je to také velmi příjemná záležitost.

Saháte si na Karlově mostě na pověstný zlatý kříž, který údajně splní každé přání?

Dělávala jsem to, ale teď, když tudy chodím mnohdy i denně, tak se jen mrknu, ale už nesahám.

Kam chodíte nakupovat? Není sortiment obchůdků v okolí vašeho domova přizpůsoben spíš turistům?

S nákupy je to trošku bída. Naštěstí tady u nás v ulici Na Tržišti jsou dva obchody, které mám moc ráda, tedy my všichni, ten zbytek, co tu bydlíme. Je to maso a zelenina. Dva skvělé krámy, dobře zásobené a jsou tam moc milí a ochotní lidé. Větší nákupy, ty samozřejmě netahám až z Mostecké ulice, ale jezdím autem do nejbližšího obchoďáku na Smíchov. Tam nakupuji třeba konzervy pro psa, mouku, olej a ty těžší věci, které pak odvezu autem. Jinak, jak říkám, tkaničky nebo lepenku, to teda na Malé Straně neseženete.

Herečka a fenka Máňa tvoří nerozlučnou dvojku.
Herečka a fenka Máňa tvoří nerozlučnou dvojku.
Autor: archiv Dany Syslové

Turistů u vás bloumají opravdu mraky. Jak to snášíte?

Je pravda, že někdy se musím prodírat mezi turisty slalomem, ale na druhou stranu proti nim nic nemám. Praha je krásné město, tak ať to vidí, ať si to prohlédnou. Já také ráda poznávám jiná města. Zkrátka, když do ulic nemusím, tak nikam nejdu nebo jak jsem už říkala, vyšlápneme si s Máňou raději na Petřín.

Co vás čeká v nové divadelní sezoně? Opět hromada práce?

Spousta představení mi teď odešla, hraji v Divadle Bez zábradlí, v Divadle v Řeznické, s tím také jezdíme mimo Prahu. V Divadle Palace na Václaváku právě zkouším takovou milou hru Dámy z Aniane, o dvou sestrách, o osamělosti, o vzpomínkách, je tam i humor. Premiéra bude letos v listopadu.

A co seriál Ulice, v němž  hrajete oblíbenou Amálii Seidlovou a kde účinkuje i vaše fenka Mařenka?

V seriálu Ulice se ještě občas s kolegou Rudlou Hrušínským mihneme. Jsme tam už taková rekvizita, aby na nás diváci televize Nova nezapomněli. Ale prý se rýsují nějaké nové příběhy naší seriálové rodiny. Ulici točím tak dvakrát třikrát měsíčně, chodím tam ráda, protože jsou tam skvělí herci a prima parta.

Máte vůbec čas na odpočinek?

Když mám volno, tak jsem ráda doma, ráda si čtu knížky a věnuji se Máně. Jezdím i za dětmi, které žijí mimo Prahu, takže mám pořád co dělat. Mám toho opravdu hodně, ale zatím se mi nechce to pracovní tempo brzdit. Dokud jsem ještě při síle a energii.  Také ráda cestuji, letos jsem byla na dovolené v Albánii, která se moc nepodařila, ale vynahradila jsem si to na Rhodosu, kde bylo křišťálově čisté moře. Byla jsem za vnučkou i v Rakousku, kde nás čekal horský výšlap i překrásná horská jezera, jezdila jsem ale i po Čechách.