Sympaťák Honza vyrostl obklopený lesy, přírodou a svobodou, kterou to vše nabízí. Od dětství pro něho nebylo nic lepšího, než vyrazit ven, stavět skrýše mezi stromy, sbírat houby, lézt po větvích. Později si začal čím dál víc uvědomovat, jak vzácná je šumavská příroda, a snažil se pomáhat s obnovou místních lesů.
„Chtěl jsem, aby tu byly i pro další generace, stejně jako tady byly pro mě. Proto jsem se rozhodl studovat Střední lesnickou školu v Písku. Ve třetím ročníku už jsem odpočítával měsíce do získání výučního listu, těšil se na to, až skončím školu a začnu se naplno věnovat práci, která mě naplňovala,“ popisuje svůj příběh.
Osudný pád stromu
Jenže jeden březnový den loňského roku všechno změnil. „Malá nepozornost, pád stromu, když jsem pomáhal při práci v lese… a můj život se obrátil naruby. Probudil jsem se do reality, ve které nemůžu chodit,“ vypráví.
Honzova rodina se v té době velmi semkla, mladíkovi po těžkém úrazu a boji o život pomáhala i přítelkyně Anetka. „Zůstala při mně, pomáhá mi s menšími i většími problémy, které po nehodě přišly, a dělá pro mě všechno, co je v jejích silách. I díky ní jsem se po dlouhých měsících v nemocnicích konečně vrátil domů, zpátky na Šumavu,“ vypráví mladý muž, který po nehodě zůstal odkázaný na vozíček.
Z domova je past
Návrat do rodného domů na krásné místo obklopené přírodou s sebou ale přinesl komplikace, které Honza ani při nejlepší vůli nemůže překonat. Běžné fungování mu tady každý den komplikují i ty nejzákladnější věci.
„Už jen cesta od auta ke vchodu je pro mě obrovskou výzvou. Strmý svah k domu, kamínky, bláto po dešti nebo sníh. Stačí jediná nerovnost a riskuju, že z vozíku spadnu. Každý krok, který by pro člověka bez hendikepu byl samozřejmý, pro mě najednou znamená boj o stabilitu,“ popisuje.
Dalším problémem jsou schody do domu a i pohyb v samotném domě. „Uvnitř se pak potýkám s další překážkou – cestou do svého pokoje. Nachází se v patře, a protože dispozice domu neumožňují přesun do přízemí, nezbývá mi, než se každé ráno sunout dolů po schodech po zádech a vozík za sebou táhnout. Večer mě pak mamka nebo taťka tahají zpět nahoru. Nikdy jsem nebyl zvyklý být na druhých tolik závislý. Vždycky jsem byl samostatný, a právě tuhle samostatnost bych si přál získat zpět,“ přiznává.
A ještě jedna věc Honzovi velmi chybí, a sice rybaření… „Byla to moje vášeň. Nedaleko domu jsem si vybudoval malý rybníček, kde se starám o několik druhů ryb. Bohužel je ale v kopci a cesta k němu je často rozbahněná, což znamená, že se k němu teď sám už vůbec nedostanu.“
Sbírka pro Honzův nový život
Pro Honzu a to, aby se mohl aspoň částečně vrátit k normálnímu životu a k tomu, co miloval, teď vznikla sbírka na dobročinné platformě Donio. Na co konkrétně budou peníze použity?
Honza by rád nechal provést některé klíčové úpravy, které by mu s pohybem v okolí domu a v domě pomohly. Mezi ně patří vybudování chodníků, zpevnění terénu, také výtah v domě či elektrický pohon k vozíku.
Pokud by se podařilo peníze vybrat, znamenalo by to pro mladého muže obrovský krok zpátky k aktivnímu životu. „Možná už nikdy nebudu chodit, ale díky vaší pomoci bych mohl znovu žít naplno, s větší nezávislostí a bez neustálých bariér na každém kroku. A i když už se v lese nemůžu hýbat tak jako dřív, nevzdal jsem se. Chci znovu žít naplno, jen tentokrát na kolech místo nohou,“ uzavírá Honza.
Podstatné úkony první pomoci Videohub
