Nejčastěji problémy s dýcháním způsobuje průduškové astma provázené epizodami záchvatů dušnosti. Ty mohou být vyvolány prachem, alergeny, ale třeba i psychickým stresem. Početná je dále skupina osob, které trápí trvalé dýchací obtíže způsobené onemocněním plicní tkáně, dnes nazývaným chronická obstrukční plicní nemoc. K ní se snadno dopracují chroničtí kuřáci, lidé pracující v prašných a chemických provozech, ale i ti, kteří drtivou většinu času tráví v uzavřených prostorách sedavým způsobem života. Poslední skupinu pacientů tvoří lidé s onemocněním srdce, kteří obtížně dýchají v důsledku plicní hypertenze neboli srdečního astmatu.
ANTIKA I STARÁ ČÍNA
Pojem astma znamená v překladu dušnost a zavedli jej do užívání starořečtí lékaři již před dvěma tisíci lety. I v té době lidé přirozeně trpěli dýchacími obtížemi. Jejich příčinou byly převážně prodělané infekční nemoci plic, které se v důsledku absence hygieny snadno šířily. Už tehdejší učenci tak hledali účinné zbraně, a to přirozeně především mezi léčivými bylinami. Významným učencem té doby byl Dioscorides z Anazarby, který neomylně určil, které konkrétní byliny mají schopnost onemocnění dýchacích cest léčit. Na druhém konci světa, v Číně, objevili tamní lékaři úzce příbuzné byliny léčící dýchací obtíže v ještě starší době.
VÝTAŽKY Z BYLIN
Po staletí se jako primární nástroje přírodní léčby dušnosti (astmatu) užívaly rostliny, jako jsou jam (dioscorea), heřmánek, mišpulník nebo podběl, a to u dospělých i dětí. A pomáhají i dnes. Oproti dobám minulým se však v současnosti užívají pouze výtažky konkrétních léčivých látek z těchto rostlin, tak, jak je dokázala vyspecifikovat moderní věda. Tyto aktivní látky přispívají obdobně jako uměle vytvořené léky k potlačení zánětu průdušek i k lepší průchodnosti dýchacích cest, avšak bez nežádoucích vedlejších účinků. U závažnějších forem onemocnění sice nemohou léky nahradit, ale mohou se s nimi užívat společně a snížit tak jejich spotřebu i nežádoucí účinky.
PŘED DVĚMA TISÍCI LETY
Pedanius Dioscorides z Anazarby byl význačný starověký lékař, který žil a působil v 1. století našeho letopočtu. Studoval v Alexandrii a na lékařské škole v Římě. Později byl lékařem římských legií, s nimiž prošel mnohá území, kde sbíral dosud neznámé údaje o rostlinách. Na jeho počest byla pojmenována celá čeleď léčivých bylin s mnohostrannými účinky – Dioscoreacea.
