„Už v dětství lékař zjistil, že špatně vidím do dálky a jedno oko mi ujíždí. Začala jsem nosit brýle a věřte, že dětský kolektiv mě nijak nešetřil. Nadávky jako brejloune mě provázely na každém kroku,“ posteskne si paní Daniela.
Když byla dospělá, chtěla svůj oční problém řešit, ale v jedné pražské nemocnici ji odmítli s tím, že se její vada operovat nedá. Proto se obrátila na brněnskou oční lékařku Kristinu Vodičkovou a ta jí změnila život.
Paní doktorka chápala, že šilhání představuje estetický problém, člověk nemůže navázat oční kontakt a může mít kvůli své vadě i psychické potíže. „To, že už konečně nešilhám, je to nejlepší, co mě v životě potkalo,“ usmívá se paní Ernestová.
Ujíždějící oči ničí sebevědomí
Šilhání (strabismus) je nerovnoběžné postavení očí, které není jen kosmetickou vadou. Způsobuje ho špatná součinnost okohybných svalů a je vždy spojeno s poruchou prostorového vidění nebo dvojitým viděním. Postižené osobě způsobuje problémy v osobním i pracovním životě a je příčinou pocitů méněcennosti a ztráty sebevědomí.
Léčba probíhá od dětství a to např. zakrytím zdravého oka, speciálním cvičením a také operací. V Česku šilhají dva dospělí ze sta. Důvody jsou různé – neléčená nebo špatně léčená tupozrakost v dětství, nevhodné operace, špatně korigované dioptrie, vrozené vady okohybných svalů a nervů, úrazy apod. Pokud se šilhání projeví až v dospělosti, je provázeno dvojitým viděním, které člověka velmi obtěžuje a omezuje v normálním životě.
Stehy oko srovnají
Podle ní se povede až 92 % těchto operací. „Pacientovi se nejen zlepší vidění, ale zvýší si sebevědomí, je si jistější a nemusí se bát očního kontaktu,“ uzavírá oční lékařka.