Začalo to obyčejnou preventivní prohlídkou na mamografu. „V říjnu 2009 bylo ještě všechno v pořádku, ale už na jaře jsem si kvůli osobním pochybám zaplatila další prohlídku a tentokrát mi nádor skutečně našli,“ popisuje Miluše Válová (53) jak jí lékaři zjistili rakovinu prsu před necelými pěti lety. Poté pacientku z ústeckého kraje odeslali léčit se – na chirurgii.
O nemoc se zajímala
„Buď vám vezmu celé prso, anebo jenom nádor, ale bude následovat ozařování, tak si vyberte, je to nastejno,“ zněla prý slova lékaře. Nastejno to ale paní Válové opravdu nepřipadalo a tak se začala o svou nemoc aktivně zajímat.
„Jak jsem si jen mohla vybrat?“ říká rozhořčeně i po letech. Usedla k počítači s internetem a nevstala, dokud si nezajistila názor jiného lékaře, a tím i adekvátní péči, která jí nakonec zachránila život.
Nakonec se jí ujali na onkologii v Hradci Králové, téměř 200 km od místa bydliště. Následovala chemoterapie každé tři týdny, a teprve poté odstranění nádoru. „Pan doktor z hradecké onkologie mi sdělil, že se jedná o tak agresivní nádor, že odstranit jej před léčbou by byla obrovská chyba,“ říká paní Válová. Sadou chemoterapií a operací ale zdaleka nic neskončilo.
Nebát se a ptát se
„V únoru 2011 jsem nastoupila na ozařování. Celkem jich mělo být pětadvacet a už jsem měla docházet na pracoviště, kde bydlím. Šok ale byl, když jsem šla na svoje poslední »ozářko« a sestra mi sdělila, že jich mám předepsaných ještě šest. Jak to, že jsem o tom nevěděla? Nikdo mi to neřekl!“ říká žena, která si neváhala jít ihned pro do ordinace lékaře pro vysvětlení.
„Vím, že navýšení ozařování bylo pro mé dobro, ale proč mi o tom neřekl? Proč se to musím dozvídat náhodou od sestřiček? Je přeci nesmírně důležité, aby lékař s pacienty mluvil, vždyť moje první reakce byla strach, že mi znovu něco našli,“ sděluje.
Léčil jí celerem
Nutnost, aby si pacient mohl o své nemoci s lékařem promluvit dokazuje i příchylnost těžce nemocných k nejrůznějším šarlatánům. To byl případ i paní Válové. „Dostala jsem na léčitele kontakt od známé. Měla jsem u něj pár schůzek a na zhoubný karcinom prsu mi doporučil především celer,“ tvrdí nyní už s ironií v hlase.
Naštěstí ale s touto alternativou přestala, když jí léčitel oznámil, že se mu nezamlouvá, že stále chodí na chemoterapii. „To jsem rozhodně odmítla a už k němu víc nešla,“ uzavírá paní Válová tuto kapitolu.
Příroda pomohla
„Může se vám to zdát přitažené za vlasy, když jste zdraví, ale když vám jde o život, chytáte se čehokoliv,“ vysvětluje svůj náhlý příklon k přírodní léčbě. Příroda ale nakonec opravdu pomohla.
V těžkých časech dlouhotrvající léčby chodila paní Válová nasbírat energii procházkami do lesa, a v neposlední řadě pomohli také přátelé a rodina. „Moje děti se ke mně celou dobu chovaly, jako bych byla zdravá a tak jsem v jejich přítomnosti neměla na černé myšlenky ani čas. Nemazlily se se mnou a já jsem tak nemohla fňukat,“ směje se Miluše Válová, která opět nastoupila do svého zaměstnání nákladní pokladní na dráze.
VÝZVA! VÝZVA! VÝZVA!
Zasáhla vás rakovina? Bojujete s ní nebo jste nad ní zvítězili? Podělte se s námi o svůj příběh. Napište na: julie.ravingerová@blesk.cz
