I když měla Jarmila Turková z Rejty na Českobudějovicku příznaky rakoviny tlustého střeva a dokonce i dvojitou diagnózu v rodině, s návštěvou lékaře otálela. „Styděla jsem se a nechtěla jsem to řešit, až když se krvácení nedalo vydržet, šla jsem ke svému lékaři, který mě poslal na kolonoskopii. Tam mi zjistili zhoubný nádor,“ říká.
„První se dostavil pláč, ale pak jsem přemýšlela, co řeknu rodině. Měla jsem tehdy jedenáctiletou dceru, kterou jsem vychovávala sama. Bála jsem se, že jí ublížím. I když mě rodina podporovala, teď vím, že člověk se musí zapojit hodně sám a musí chtít žít,“ konstatuje.
Nadějná diagnóza
Léčba začala odstraněním nádoru, ozařováním a chemoterapií, která trvala asi půl roku. „Hodně mi pomáhali babička s dědou, ale já jsem chtěla všechno udělat sama. Jenže fungovat jsem zvládala jen dopoledne. Nejhorší bylo, když přišla dcera ze školy a chtěla si se mnou povídat, ale já jsem nebyla kvůli únavě schopná ničeho.“
Po půl roce léčby vypadala diagnóza nadějně, paní Jarmila nastoupila do nového zaměstnání, kde připravovala budoucí číšníky a kuchaře.
Za umělý vývod je vděčná
Proběhlo sedm let kontrol, ale v roce 2010 se stav začal zhoršovat. Po třech komplikovaných operacích paní Jarmilu zachránili, ale již druhým rokem má stomii, tedy vývod z tlustého střeva. „Lidé se stomie bojí, ale já jsem za ní vděčná,“ říká překvapivě a vysvětluje: „Jde o to, že jsem roky měla bolesti a nemohla jsem se ani pořádně najíst.“
Nyní je v invalidním důchodu. Ze začátku se trochu obávala jít mezi lidi, ale nakonec i díky svému kamarádovi překážky překonala. „Teď už se rozhodně nebojím, a jsem ráda, že jsem celý svůj život znovu nastartovala,“ říká majitelka moskevského toyteriéra, která ráda jezdí na kole.
