Je jedním z mála Slováků, který kvůli ekonomické krizi prozatím neskončil na dlažbě. Vyhazov ale může přijít každým dnem.
Juraj Kubove pochází ze slovenského Tisovce a je původním povoláním hutník. Vystřídal několik zaměstnání a jednu dobu de prý živil i jako řidič někdejšího slovenského prezidenta Schustera. V roce 2000 přišel o práci a nedlouho poté se mu rozpadlo i manželství. Několikrát se hlásil na úřadu práce, ale neměl štěstí. V roce 2002 nasedl na vlak a odjel za prací do Prahy. Ani tam ale nepochodil.
"Odjel jsem tedy do Mladé Boleslavi a najednou se všechno změnilo. Během dvou hodin jsem sehnal ubytování i místo. Už sedm let pracuji ve Škodovce jako svářeč a vydělávám průměrně 16 tisíc čistého. Začínal jsem na 67 korunách za hodinu a teď mám 85," vyprávěl Kubove.
Myslel si, že v Česku vydrží do důchodu. Ekonomická krize v automobilovém průmyslu mu ale ze dne na den vzala všechny ideály. "Ve svařovně nás bylo devadesát na jednu směnu. Teď nás zbylo na tři směny dvacet a situace je čím dálo horší. Vyhazov je jen otázkou času. Myslím, že do konce března budeme všichni na dlažbě," tvrdí. "Ani to ale není jisté. Může se klidně stát, že mi zítra mistr řekne, že přístí den už nemusím chodit. Jsem z toho zdrcený. V noci se budím hrůzou a přemýšlím, co bude dál."
Většina Kuboveho kamarádů už utekla zpátky na Slovensko. A nejen oni. Stejná situace postihla i stovky Slováků, kteří pracovali v českých sklárnách.
