Je tu Nový rok, hodina po poledni a další díl seriálu Novoroční projev pana prezidenta. Určitě vám vleje optimismus do žil... Pan prezident vás trochu pochválí a trochu pokárá. A taky se něco dozvíte. Musí se například řešit svízelné problémy: s hygienou obyvatelstva, špatné to je s chovem vepřů nebo zaváděním zdokonalené soustavy řízení a s uskutečňováním hospodářské a společenské přestavby. Napadlo vás někdy, jak to všechno začalo? Řečnilo se jen na Nový rok a byla to vždycky taková nuda?
Tomáš Garrigue Masaryk (prezidentem v letech 1918 až 1935) Promluvme si tedy vážné slovíčko... Abyste byly a zůstaly dlouho zdravé, musíte se o to přičinit. A není to nic těžkého. Pečujte o čistotu svého těla... větrejte si pěkně v světnici a v jídle buďte střídmé. Vystříhejte se všeho mrhání a nepijte žádných nápojů alkoholických. Rok 1928. Vánoce klepou na dveře a tatíček Masaryk promlouvá k dětem otcovským tónem v populárním vánočním projevu. Ty budou hitem až do padesátých let. Na Nový rok řečnil prezident pro diplomatický sbor a členy vlády. Mluvilo se o politice a zase o politice. Premiéra byla 1. ledna 1919: ...šťastný nový rok - nový je jistě, a šťastným jej musíme udělat my všichni, kterým administrace republik je svěřena.
Edvard Beneš (1935 až 1938, 1945 až 1948) Koupili jste si v třicátém šestém noviny s vánočním projevem prezidenta? Tak to jste měli čtení na celý den. Beneš měl rád dlouhé řečnění. Hlavní téma? Mezinárodní politika a slovo válka skloňované ve všech pádech. Drazí spoluobčané! Prožili jsme velmi pohnutý rok... Německo... sáhlo k obsazení Porýní a válka opravdu mohla vypuknout. A tak se země starala především o svou armádu. Vybavila ji nutnými prostředky finančními... provádí motorizaci a opevňování hranic, ale vzpomeňme, že štěstí lidské... spočívá na konec vždycky jen v klidu a pokoji duše a srdce... Stejně jako Masaryk, obracel se i Beneš na Nový rok k politikům a státníkům. Poslední projev: Není přehnáno, mluví-li se o pohromě. Rok 1947, dva měsíce před únorovým převratem. Zmíněnou pohromou myslel Beneš sucho léta 1947. To nastartovalo cestu k lepším zítřkům.
Emil Hácha (1938 až 1945) Háchovy projevy, ty určené dětem i ty pro dospěláky, netrvaly déle než několik minut. Pěkně po vojensku, tak pan prezident 24. 12. 1940 apeloval na děti: Vážná doba nezná netečnosti ani zahálky. Jedním příkazem je: více pracovat a méně si hrát. A pořádně se učit němčinu, protože: Váš styk s dětmi německé národnosti bude nyní častější než dříve. Tento styk musí býti srdečný a přátelský. V Českém rozhlase si pak občané protektorátu při štědrovečerní večeři vyslechli: ...neúchylná věrnost k národnímu celku musí jít ruku v ruce s pokojným a plodným soužitím s příslušníky národa, se kterými nás zeměpisné položení a staleté dějiny spjaly nejužšími svazky... Druhé válečné Vánoce kladou nám všem na rty otázku, jak bude dál...
Klement Gottwald (1948 až 1953) Čtvrtého ledna 1949 se v Rudém právu k drahým spoluobčanům (od roku 1951 k soudruhům a soudružkám) obrátil prezident s úvahami nad revolučním rokem 1948. Začal optimisticky: ...ještě nikdy při vstupu do nového roku nestáli jsme před tak nadějnými výhledy jako nyní... blahodárný důsledek (Vítězného února) se velmi záhy projevil v celém našem veřejném životě... Už do konce listopadu byly splněny úkoly dvouletého plánu v průmyslu... na 101,3 %. Příznivě to ale nevypadalo s bramborami a pozadu zůstal výkup mléka, vajec a vepřů. Zemědělci musejí přidat! Začíná totiž první pětiletka a pondělkem počínaje vysoukáme si rukávy, abychom cifry plánů a programů proměnili v požehnané plody tvořivé práce... Slavnostní projevy už nadále budou bez kulisy vánočních zvonečků a rozesmátých dětí. K národu bude od padesátých let promlouvat prezident vždy 1. ledna hodinu po poledni. (1953 až 1957) V roce 1952, ještě jako předseda československé vlády, znovuvzkřísil vánoční poselství dětem. Vysvětlil jim, jak je to s těmi historickými změnami ve společnosti. Malý Ježíšek ležící ve chlévě, na slámě, vedle volka a oslíka. Nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že patří do chléva... v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich děti se tam rodily. Doby se ale změnily, nastaly mnohé převraty... Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a kožichu... Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy, nejen jediná betlémská... tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky.
Antonín Novotný (1957 až 1968) Čím bohatší bude naše národní hospodářství, tím bohatší bude stůl našich pracujících... A bodejť by ne, když se průmyslová výroba zvyšuje závratným tempem i o 11 % za rok, produktivita práce o 8 %, a zemědělská výroba o 21 %. A za malou chvíli v sálech... Pražského hradu zazní jásavý hlahol pionýrů (800) a úspěchy... socialistických zemí, v prvé řadě Sovětského svazu, budou příkladem pracujícím v kapitalistických zemích. Ostošest se buduje i v roce 1968: Jak sami všichni víte, v minulém roce jsme začali hospodařit podle zásad zdokonalené soustavy plánovitého řízen národního hospodářství...
Ludvík Svoboda (1968 až 1975) Bilancování roku 1968? Tak ten je v prvním Svobodově projevu z ledna 1969 jen lehce naťuknut. Bývá už tak, že se na Nový rok zamýšlíme, co jsme loni prožili. Nebyl to lehký rok pro nikoho z vás. Nebyl lehký ani pro mne. Všechny zkušenosti a dojmy jsou v našich myslích ještě čerstvé a nutí nás vyslovit otázku, jaké místo zaujme minulý rok v našich dějinách a letopisech... To, co se stalo před rokem, v lednu a po něm, to nebyla pouhá změna ve špičkách... Rok 1973. Prezident zvládl pětiminutový projev. Rok 1974, namísto prezidenta čte projev v rozhlase i televizi hlasatel. Rok 1975. S novoročním projevem se na občany namísto nemocného prezidenta obrací první tajemník KSČ Gustáv Husák.
Gustáv Husák (1975 až 1989) Drazí spoluobčané, vážené soudružky a soudruzi, na prahu nového roku 1989 vás všechny srdečně zdravím jménem nejvyšších politických a státních orgánů a jménem svým... Období uplynulého roku zhodnotilo prosincové 12. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa... Na tomto zasedání, zejména v referátě... soudruha Miloše Jakeše... a soudruha Ladislava Adamce a v přijatých závěrech, byla kriticky a náročně posouzena cesta, kterou jsme v minulém roce prošli... Je pondělí 1. ledna 1989 a z úvodní strany Rudého práva se usmívá soudruh Husák spolu s rozpitými tvářemi tavičů. Pracovali i v noci ze Silvestra na Nový rok a věděli své o tom, že: klademe takový důraz na zvýšení výkonnosti, efektivnosti a kvality veškeré práce...
Václav Havel (1989 až 2003, s přestávkou na přelomu let 1992 až 1993) Určitě si to pamatujete. Hodina po poledni, rok 1990 a všichni sedí před televizí: Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá... V roce 1997 začal Havel projev velmi netradičně. Dovolil si osobní poznámku: V roce, s nímž jsme se právě rozloučili, jsem se dvakrát octl tváří v tvář smrti. Poprvé, když si přišla pro bytost mi nejbližší, a podruhé, když nedávno kroužila kolem mého nemocničního lůžka. A poslední přání z roku 2003: Kéž by tato země byla už natrvalo... slušným domovem nás všech...
Václav Klaus (od roku 2004) Letos budeme už patnáctiletí! Zhodnotil Klaus na příměru pubescenta polistopadový vývoj. Jeho první vystoupení 1. ledna 2004 bylo krátké. Trvalo 10 minut a poprvé v české historii prezident mluvil v přímém přenosu. Nic moc, vlastně se vůbec nic nestalo, tak vyzněl projev z ledna 2005. Pro některé z nás to byl nejkrásnější rok života, pro jiné ten nejhorší... Dělíme se na optimisty a pesimisty, na ty s věčně rozesmátou tváří a na škarohlídy, na úspěšné a neúspěšné. Nechme to tak... Pro Českou republiku jako celek to byl rok, který z vývoje posledních let nijak výrazně nevybočil, a to ani v dobrém, ani ve špatném. Prostě: Patříme k té šťastnější části světa, měli bychom to vědět a vážit si toho.
