Jarmila Křenková (75) z českobudějovické Havlíčkovy osady ještě dnes marně skrývá strach. "To byla hrůza, kterou nepamatuju," říká a ruce se jí viditelně chvějí. Patří mezi 120 lidí z »Havlindy«, malebné a svébytné části Českých Budějovic, kteří před stoletou vodou našli úkryt a přístřeší v penzionu U Zívala. I když pro panelákový dvojblok je možná penzion nadnesený název, půlka z něj patří důchodcům a druhá domovu mládeže. Ta má prázdniny a tak se na jejich postele uložili evakuovaní z břehů Malše. Právě tahle říčka totiž ve čtvrtek 8. srpna v noci zdivočela mnohem víc, než její budějovická souputnice Vltava. Bylo to znát. "Hasiči mně vzbudili kolem půl šesté," vzpomíná Jarmila Křenková. "To jsem byla ještě rozespalá, ale oni hartusili, jakoby šlo o život. Až když jsem se podívala od domovních dveří přes jejich lodičku na ulici, pochopila jsem, že o ten život opravdu jde." Hasiči byli opravdoví chlapi, díky jim to nebylo horší Budovcova ulice č. 12 ústí v pravém úhlu na Dukelskou ulici. Všude kolem se valily proudy vody a odnášely všechno, co nebylo uvázáno. Proud hučel, přehlušoval lidský křik. "Ti hasiči byli opravdoví chlapi," dodává sousedka paní Křenkové, Marie Suchanová (73). Bydlí na stejném patře přes chodbu a tak je evakuace zastihla ve stejnou hodinu. "Čapnuli mně a než jsem se stačila vzpamatovat, už jsem byla na člunu." Obě staré dámy a s nimi i jejich sousedi si s sebou nestačili vzít vůbec nic. "Popadly jsme jenom doklady a peníze," říká paní Křenková. "Kdopak by v takové chvíli myslel na televizi nebo na něco podobného. I hasiči na nás hodně spěchali - říkali, že za pár minut tu může vody být mnohem víc." Městské úřady nebyly přesné, ani připravené Evakuovaní z Budovcovy ulice a některých přilehlých domů měli povodňovým krizovým štábem města určeno za útočiště penzion U Zívala, na budějovickém sídlišti Vltava. Jenomže řidič autobusu, který je tam vezl, tu část města neznal. Jak se ukázalo po několika desítkách minut, nebyl ve spojení s povodňovým štábem a nemohl si tedy od něj vyžádat ani pokyny. Krizové telefonní linky nefungovaly (nebo nebyly uvedeny do chodu) a spojení přes mobilní telefony asi nikoho nenapadlo. "Vozil nás ten řidič, vozil, ale na místo netrefil. A tak nás kolem osmé ráno vyložil v nějakém motorářském učilišti budějovické Škodovky," vzpomínají obě nájemnice z Budovcovy ulice č. 12. Jenomže tam o nich nikdo nevěděl, v učilišti kvůli prázdninám nic nefungovalo a tak obě stařenky spolu s dalšími lidmi čekaly bez pití i jídla až do večera, kdy se konečně dostaly do »svého« penzionu U Zívala. Podle jeho pracovnice Marie Sedláčkové byl ředitel Adolf Karpián pár minut po půlnoci instruován krizovým štábem, že má na starosti evakuované. Obvolal své lidi a něco po půl šesté ráno přijali U Zívala první vyplavené lidi. V té době jim mohli poskytnou jen ubytování, toalety, vodovod a sprchy. Až v pozdním dopoledni se díky Charitě ("a jen díky ní," zdůraznila Marie Sedláčková) k postiženým dostalo první pečivo, chléb, sýry, máslo a trochu salámu. Teprve v podvečerních hodinách se lidé mohli zahřát horkou polévkou. Tu stihly i paní Suchanová a Křenková z »Havlindy«. "To víte, že jsme si pochutnaly," říkají obě shodně. Ale - obě jsou cukrovkářky, paní Suchanová si musí píchat inzulin, nicméně s lékařem se při své anabázi nesetkaly. "A tak jsme tam raději to ostatní jídlo nechaly," říkají. "Co kdybychom něco snědly a ostatním tak ještě přidělaly práci?" Úředníky tu zatím nikdo ještě neviděl (řečeno v pátek 9.8. v 10.20 hod. na »Havlindě«) Havlíčkova osada v Českých Budějovicích skýtá i nyní neradostný obraz. V mnoha sklepích je ještě voda a i když plyn do většiny domácností už jde, s elektřinou jsou problémy. Místní lidé pracují bez oddychu, čerpají spolu s hasiči vodu, vymetají vazké a lepkavé bahno a zkoušejí, zda se na poničených zahrádkách nevzpamatuje alespoň pár keříků rajčat nebo trsů brambor a fazolí. "To všechno se nám ještě bude moc hodit," rezignovaně pokrčila rameny jedna z žen, která s gumáky na nohou brouzdala po zbytcích své zahrady. "Cože? Úředníci z obce nebo města? Tak tady ještě nebyli, nikdo je tu neviděl," řekl švec Milan Klimeš z Dukelské ulice. Jeho dílna je zničená, bude muset nějak dát dohromady asi pět set párů bot, poškozených vodou. Přišel i o většinu strojů. "Než se zmátořím, a to může trvat hodně dlouho, budu jenom vydávat lidem zakázky." Ve stejné situaci jsou ale téměř všichni živnostníci na »Havlindě«. Obchod s potravinami je také vytopený, osada je bez služeb. "Je to na draka," mává rukou švec Klimeš. "Pojištění tady má moc málo lidí."