7°C
Stačí, když je hloubka vody na silnici jen o málo větší než půl milimetru. Přilnavost pneumatik k povrchu silnice pak prudce klesá.
Proč? Rychlost auta zvyšuje tlak vody zejména na přední pneumatiky. Ty se postupně zvedají, vodní klín pod nimi se bleskurychle dostává dál a dál, až je úplně oddělí od povrchu vozovky. Aquaplaning se ale samozřejmě dá zvládnout. Jiří Patera (60), vedoucí instruktor na Polygonu Most, to na umělých vodních plochách a překážkách každým rokem naučí spoustu řidičů.
„Každý člověk za volantem by měl mít pro případ aquaplaningu vžité reakce. Měl by úplně automaticky udělat to, co je třeba. Může na tom záviset život jeho i těch, které veze.“
Jakmile se na silnici objeví větší kaluž vody, musí řidič okamžitě ztišit rádio, zapnout stěrače a přerušit hovor se spolujezdci. Jedině tak totiž uslyší, zda voda na silnici stříká do podběhů. Pokud ano, je třeba počítat s aquaplaningem.
Obecně při něm platí, že užší pneumatika se s vodou lépe vyrovná a mimořádně důležitý je i nesjetý vzorek, který vodu dokonale odvádí.
JAK PROJET VODNÍ PŘEKÁŽKU
Pokrčené ruce položit na volant v poloze »tři čtvrtě na tři« (představte si rozložení ručiček na hodinách). Plynule ubrat plyn a zároveň vyšlápnout spojku. Tak se rozpojí řetěz motor – kola a předejde se smyku. Spojku povolíme až po průjezdu vodní kaluží. Pokud se náš vůz vychýlí o víc než 32 stupňů od své osy, při vyšlápnuté spojce razantně zabrzdíme a auto se srovná
Přetáčivý smyk
Nejčastěji postihuje vozidla s motorem vpředu a pohonem zadní nápravy. Ta se při rychlém a nezvládnutém průjezdu vodní kaluží vychýlí. Řidiči říkají, že autu »ulétl zadek«. Podle Jiřího Patery je v tomto případě potřeba synchronizovaně s vyšlápnutím spojky lehce a plynule natočit volant do protisměru. Jestliže záď vozu ujíždí vlevo, točíme volantem rovněž vlevo a naopak.
Nedotáčivý smyk
K tomuto druhu smyku mají sklon vozidla s předním náhonem a zejména v zatáčkách. Dochází k němu tak, že hlubší vodní překážka vychýlí ze směru přední nápravu, auto má sklon »udělat hodiny«, jako by se k nim chystalo. Řidič musí v tom případě okamžitě ubrat plyn, spojku nevyšlapuje. Plynule a zvolna stáčí volant do směru, kterým chce jet.
Nejčastější druhy aquaplaningu podle Jiřího Patery:
Přímý – na rovné vozovce, bez vyjetých kolejí se během velmi krátké doby (čím vyšší rychlost, tím kratší doba) před předními pneumatikami nahromadí větší množství vody. Zadní ohroženy nejsou, voda se k nim zpravidla nedostane v takovém množství jako k předním.
Zatáčkový – opak přímého. Zadní pneumatiky totiž nekopírují trasu předních a dostávají se do vody o stejné hloubce. To znamená, že všechna čtyři kola se ocitají bez kontaktu s vozovkou a auto má tendenci k vybočování zadní nápravy.
Kolejový – ve vyjetých kolejích je aquaplaning mnohdy smrtící. Voda v nich nemá stejnou hloubku (každá vyjetá kolej je jiná), kde je jí víc, víc brzdí i vozidlo. Proto »táhne ke straně«. Mnoho řidičů v této situaci točí volantem na opačnou stranu. Jakmile z kolejí vyjedou, mají kola natočená mimo směr jízdy a to může být zejména při vyšší rychlosti vážný problém.
Brzdový – dochází k němu i u aut se systémem ABS. Pokud totiž řidič při průjezdu vodou zpanikaří a zabrzdí, zpomalí otáčení pneumatik. Ty následně nestačí odvádět vodu, která se před nimi nahromadí. Aquaplaning tak v tomto případě fakticky způsobí neznalý řidič
