-- Polemika --

Kdo je vlastně vítězem stávky ve škodovce? Některé sporty se vyznačují tím, že zápolení soupeřů může skončit remízou. K částečné spokojenosti obou stran - například fotbal. Pak tu ale máme i další sporty, třeba tenis, kde oba bohužel vyhrát nemohou. Posledních pár dní si však lámu hlavu nad tím, co to vlastně hrají sportovně založení odboráři z Mladé Boleslavi. Že nevíte, o čem je řeč? Hned to vysvětlím. Nejspíš by ta věc byla mediálně zcela nezajímavá. Nanejvýš by se objevila ve večerních zprávách dlouho po reportáži o skotačících ledních medvědech v zoo, těsně před "sporťákem", vtipně laškujícím s moderátory. Jenže namočená v tom byla Škoda Auto, největší zaměstnavatel v ČR, kterému se navíc v době ostře zuřícího konkurenčního boje skvěle daří. A to je jistě dobře. Jenže STÁVKA VE ŠKODOVCE dokáže přitáhnout pozornost, takže jsme poslední dobou měli ve zpravodajství zamořeném mývaly a pandami všeho druhu postaráno o dramatickou zábavu na pokračování... Zná to každý, kdo se setkal s rozpočtováním. Při sestavování každého rozpočtu tvrdíte, že pokud nedostanete (nadsazených) x procent navíc, zaručeně do pár týdnů umřete hlady pod mostem společně se všemi svěřenými zaměstnanci. Protistrana tvrdí, že pokud nevystačíte s tím, co máte, firma do druhého dne zkrachuje. Nakonec to skončí někde v intervalu mezi nulou a x, přičemž se obě strany rozejdou se skřípějícími zuby a karavana jede dál. Nyní se objevil nový fenomén: sport, v němž mohou vyhrávat všichni. Škoda Auto loni dosáhla rekordního čistého zisku přes 11 miliard korun a skvělých prodejních výsledků, průměrná dělnická mzda přesahuje 22 tisíc. To přirozeně povzbuzuje odborářské bosse k tomu, aby volali po pořádném zvýšení mezd. Jinými slovy, musí se snažit, aby měly jejich ovečky pocit, že nevyhazují desátky oknem. Mohli bychom se bavit o tom, nakolik je to prozíravé v době, kdy obří koncerny Ford nebo GM po světě zavírají desítky továren, vyhazují desítky tisíc lidí na dlažbu a přesunují výrobu na východ. Nic netrvá věčně. Koneckonců teplá odborářská místa už vůbec ne. A tak jsme sledovali obvyklý kolorit. Odbory chtěly o 17 procent vyšší platy. Vedení na to: 6,1 procenta. Málo! 7,5 procenta. Málo! 10,8 procenta. Málo! 13 procent. Pořád málo! Vedení došla trpělivost a vrátila nabídku na 7,5 %. A tak se tedy stávkovalo. I když raději hezky po odděleních a jen 2,5 hodiny, aby to zase tolik nebolelo a dalo se to dobře nadpracovat. Výsledek známe. Nárůst 12,7 procenta v příštích 21 měsících, bonus 10 tisíc a jednorázových 2500 Kč v červenci 2008. Tedy v podstatě to, co už bylo nabízeno před stávkou... Ze všeho nejzajímavější jsou ohlasy po svedené bitvě. "Je to naše vítězství!", haleká šéf odborů. "Zvítězily obě strany," culí se personální šéf Jahn. Tak počkat, tady něco nehraje! Vyjádření Martina Jahna si vzhledem k jeho skromnosti musíme přeložit: "Ani zdaleka jsme nezašli tam, kam nám Wolfsburg dovolil." Kdyby navíc Jahn naplno řekl, že vedení vyhrálo, měl by hned na krku další stávku. Škoda Auto jede dál. Možná časem uvidíme ve finále Wimbledonu osm tenistů.