7°C
Když mluvíte s někým, koho baví téma rozhovoru, je to radost. A jestliže dotyčný začne na přání fotografa doprovázet svou řeč výraznými gesty, baví se celé okolí.
Jste řidič labužník, nebo spíš šofér konzument?
Od každého něco. Auto používám takřka denně, ale vyžaduji, aby splňovalo určitá kritéria - hlavně pohodlí. Občas podnikám dlouhé cesty, i když na nich pokaždé neřídím, nechci vypadnout z auta moc unavený.
Jaké byly vaše řidičské začátky?
V sedmnácti letech jsem dostal výjimku, abych mohl začít jezdit o rok dřív, než se tehdy smělo. Jenomže jsem si řidičák moc neužil. Vojenská správa mi dala na podzim 1988 modrou knížku, abych se vyhnul zelené uniformě. Ale současně mi vzali řidičák. Znovu řídit jsem začal až v pětadvaceti, když se mi konečně podařilo dostat papíry zpátky na základě náhlého zlepšení zdravotního stavu.
V jakém autě jste začínal?
To bylo ještě před tím, než mi odebrali oprávnění. Kamarád prodával Škodu 1000 MB, ale naběhl jsem si. Auto bylo celkově v dost špatném stavu a při jednom couvání během cesty za mou budoucí ženou upadly dva blatníky. Po čase jsem měl vůz slátaný spoustou drátků, abych s ním mohl jakžtakž jezdit.
Co ho následovalo?
Další auto jsem si pořídil až poté, co jsem znovu usedl za volant. Bylo mi jasné, že za těch sedm let nečinnosti se člověk odnaučí chovat při řízení. Tak mě napadlo koupit si něco obyčejného, abych nebyl nápadný. Vyhrála to starší Lada kombi. Její motor baštil benzin a olej v poměru jedna ku jedné, ale strašně moc vydržela. Za pět let jsem s ní byl jen jednou v servisu. Po ní přišly v rychlém sledu Omega Caravan, Scorpio, Pony, Sharan, Vito a teď mám přes čtyři roky XC90.
Co dělá muzikant za volantem?
Ponejvíce využívá automatickou převodovku. Začalo to před pětadvaceti lety u Hyundai Pony a klasickou „šaltpáku“ jsem už od té doby do ruky nevzal. Jinak ale dělám při řízení všechno, co neohrožuje mě ani ostatní řidiče. Pokud je silnice volná, učím se texty, strukturu písniček a rád si zpívám.
Máte kromě automatu u vozu rád i další vymoženosti?
Ale jo. Patří k technickému pokroku, ale občas dojde na autě k banální události, která všechny tyhle sofistikované systémy vyřadí. Jednou mi spadl na sharana kus ledu a vyřadil nějaký mechanismus, který mi nedovolil nastartovat. Musel jsem tak na zkoušku do divadla městskou hromadnou dopravou.
Musíte vždy „kočírovat“ vůz?
Netrvám na tom. Klidně se svěřím profesionálovi, který nás vozí s kapelou na koncerty. Také si bez problémů sednu vedle manželky.
Jak nahlížíte na ženy automobilistky?
Nemám s nimi žádnou špatnou zkušenost. Ve velké většině jezdí pomaleji, možná obezřetněji, ale v krizových situacích mají tendenci zmatkovat více než muži.
Co všechno si umíte na voze opravit?
Běžné drobnosti, které nevyžadují cestu do servisu. Mám však nezapomenutelnou zkušenost s výměnou kola u vita. Píchl jsem ve dvě ráno v Praze na Letné a neměl klíč s tisícihranem. Žádnému z řidičů, kteří u mě zastavili, se nepodařilo kolo povolit. Pak se mi povedlo dovolat na nonstop servis, ale jejich jediný asistenční vůz se nacházel na Kladně. Tak jsem musel stepovat u auta do půl šesté, než mi kolo vyměnili.
Kolik kilometrů najezdíte ročně?
Sám patnáct až dvacet tisíc. S kapelou dalších dvacet.
Jaké máte zkušenosti s policisty?
Mám štěstí na dobré příslušníky, kteří se nechtěli vozit po někom veřejně známém. Jestli jsem v životě platil pokutu, pak asi jen pětkrát. Pokaždé za špatné parkování.
Co vám vadí na současném provozu?
Lidé se odnaučili dávat blinkry. Často mění směr tak, jak chtějí, a nedají to ostatním šoférům předem vědět. Katastrofální je v České republice stav silnic. Čím nižší třídy, tím víc se na ně kašle. Místo opravování se jen záplatují a jejich kvalita bývá výrazně horší.
Je vaše řízení stejně drsné jako muzika?
Určitě ne! Považuji se za řidiče pohodáře. Když je třeba menší provoz, trochu sešlápnu plyn, ale ani na dálnici nejedu více než sto třicet. Pokud vidím někde problém, umím zpomalit a přizpůsobit se. Kdyby mi dal někdo na výběr, zda chci ferrari, nebo volvo, zvolím to druhé. Dávám přednost pohodě před sportovním svezením. Moje auto si bere devět až deset litrů na sto kilometrů, ale cítím se v něm bezpečně.
Kam jezdíte nejraději?
Tam, kde je klid. Mám rád odlehlejší místa, lesy, hrady a zámky. Moje práce přináší spoustu hluku a stresu, takže si to snažím kompenzovat pohodou.
Máte na mysli i klidnou dovolenou?
To ne. Pokud mám cestovat za odpočinkem, pak raději letadlem. Asi proto, že jsem založením pohodář a chci si užívat života, pokud to jde.
Takže ani nemáte nějaký autosen?
Víte, že jsem takovou otázku ještě nedostal? Lákalo by mě svézt se veteránem, ale někdy z doby začátků automobilismu. Měl jsem jednou možnost se na doporučení kamarádů zúčastnit výstavy starých vozů. Když jsem viděl ty naleštěné krasavce hodně zblízka, tak to ve mně zanechalo nádherný zážitek, na který se nedá zapomenout.
