A i když mu zloději během cesty ukradli veškerou výbavu, své evropské dobrodružství před pár týdny úspěšně dokončil. Trvalo mu to celkem 87 dnů.
Když se po revoluci v roce 1989 otevřely hranice, vzal Václav Valášek (62) z Bruntálu kolo a vyrazil prozkoumávat některé části Evropy. Později se mu však cestování na kole začalo zdát nepohodlné, a tak se loni rozhodl vyměnit ho za motocykl. „Hned druhý den potom, co jsem dostal SPZ, jsem se rozhodl jet přes Alpy za dcerou do Paříže. Byl to krásný a bezproblémový výlet, během kterého jsem se rozhodl podniknout cestu kolem celé Evropy,“ říká Valášek.
Před vysněnou cestou kolem Evropy si Václav Valášek koupil podrobný autoatlas, ve kterém si vyznačil ta nejkrásnější a nejzajímavější evropská místa, která by chtěl navštívit. Nakonec mu vyšlo, že jeho trasa bude minimálně 25 tisíc kilometrů dlouhá. „Bylo hodně míst, která jsem ještě neviděl a vidět chtěl, i těch, kam jsem se toužil vrátit. Jsem už docela starší dorostenec, je mi 62 let, a moc času mi na podobné výlety tedy nezbývá,“ vysvětluje.
Normální oběd? Jednou za čas!
Jako den odjezdu určil Václav Valášek letošní 1. květen. S sebou si sbalil pouze stan, spacák, karimatku, oblečení do špatného počasí a GPS navigaci. Jídlo si kupoval cestou. „Cestování je jediná příležitost, kdy dokážu trochu zredukovat svoji váhu, a tak jsem spíše jedl jen tak něco. Normální oběd, nejčastěji rybu, jsem si dával tak jednou za 10 až 14 dní. Jenom vínu na jihu jsem neodolával. To by mi přišlo proti přírodě, být v Itálii či Španělsku a neochutnávat ten Boží nápoj,“ říká k tomu Valášek.
Problémy od začátku
Cesta kolem Evropy byla nakonec o něco delší, než český cestovatel plánoval. Za 87 dnů najezdil se svým motocyklem celkem 27 342 kilometrů a navštívil 33 evropských států. První problémy přitom přišly hned na začátku. „Motor mi sám od sebe zhasínal. Stávalo se to hlavně při prudkých sjezdech, takže to bylo docela nepříjemné. Mechanici v servisu tvrdili, že to je po zimě vodou v benzinu a závada se sama rychle ztratí. Provázela mě ale celou cestu,“ líčí motorkář.
„Na Sicílii mi také motorka spadla ze stojánku tak nešťastně, že se rozbilo ochranné plexisklo. Jízda najednou nebyla vůbec pohodlná, obtěžoval mě velký hluk a hledí přilby stále plné mušek. Nové plexi jsem sehnal v Neapoli po hodně svízelných 600 kilometrech.“
Úplně nejhorší zážitek pak přišel v Estonsku. Tam Václavovi na hotelovém parkovišti zloději vypáčili kovové kufry a ukradli stan, spacák, karimatku, oblek do deště a další nezbytnou výbavu. Český motorkář pak chvíli přemýšlel, že cestu ukončí a vrátí se domů. Nakonec se však rozhodl koupit novou výbavu a pokračovat dál na jih.
Nejvíc přátelští jsou Bělorusové
Nejkrásnější zážitky si Václav Valášek přivezl ze Španělska a Norska. Líbily se mu hlavně severní části obou zemí. „Norské souostroví Lofoty jsou tím nejhezčím místem, které jsem kdy v Evropě viděl,“ vzpomíná Valášek. „Také jsem měl příjemný pocit z lidí v Bělorusku. S kufry polepenými desítkami značek různých států jsem je docela přitahoval a všichni, včetně celníků, mi popřáli šťastnou cestu. V jednom z běloruských hotelů mě také čekala určitě nejpříjemnější paní z celé cesty. Její sestra je vdaná na jižní Moravě, a tak má k Čechům blízko.“
Z Běloruska se český cestovatel vydal přes Ukrajinu, Moldávii, Rumunsko a Bulharsko směrem do Řecka. Poté už zbývalo projet pouze Makedonii, Albánii, chorvatské pobřeží, Slovinsko a Rakousko. Domů do Česka za milovanou manželkou Olgou se Václav Valášek vrátil 26. července. „Kdybych měl shrnout své dojmy, byla to dobrá cesta a veliká zkušenost. Dobré bylo také poznání, že i v důchodu je stále ještě dost možností, jak si život užít,“ dodává na závěr Valášek.
