Vydědění

Vydědění svéprávným a nesvéprávným

Zcela svéprávný člověk může činit vydědění zcela dle své úvahy při respektování podmínek, které zákon stanoví. Jiná je ale situace u osob, které jsou nesvéprávné, nebo jsou ve své svéprávnosti omezeny. V takovém případě hovoříme o pořizovací nezpůsobilosti, kterou upravuje nový občanský zákoník takto:

Zcela nesvéprávný člověk, který není schopen projevit vlastní vůli, není způsobilý pořizovat závěť, a tedy nemůže ani vydědit. Mohl by tak učinit pouze tehdy, a to jakoukoliv formou, pokud se uzdravil do té míry, že je schopen projevit vlastní vůli.

Osoba, která není plnoletá, může pořizovat vyděďovat od 15 let bez souhlasu zákonného zástupce (obvykle rodičů) formou veřejné listiny, což je většinou notářský zápis. Dotyčný tak může vydědit například rodiče, který jej zanedbává. Ten, kdo je ve svéprávnosti omezen, může vydědit jen formou veřejné listiny. Specifické ustanovení má zákon pro osoby, které byly ve svéprávnosti omezeny pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, psychotropních látek, nebo na hráčské vášni. Ty smějí pořizovat závěť a tedy i vyděďovat jakoukoliv formou, ale pouze o polovině dědictví. Druhá polovina automaticky připadne zákonným dědicům.

Koho můžete vydědit

Základním smyslem vydědění je dosáhnout, aby nedědily ty osoby, které by jinak dědit musely, protože zákon jim dědictví nebo jeho část připisuje. Jsou to potomci, kteří jakožto nepominutelní dědici mají právo na povinný díl pozůstalosti. Je tomu tak proto, že u potomků skutečně neexistuje jiná cesta, jak dosáhnout toho, aby svůj povinný díl nedědili. Mluvíme-li o potomcích, je třeba si uvědomit, že mluvíme o všech potomcích, tedy o dětech, vnucích, pravnucích, prapravnucích atd. Další zásadní otázkou proto je, nakolik se vydědění potomka vztahuje i na jeho potomky, tedy nakolik se vydědění dětí dotýká i vnuků atd. Pokud zůstavitel nechce, aby dědili všichni jeho potomci, musí to výslovně a jednoznačně uvést. Zákon totiž stanoví, že přežije- li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, avšak nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí. Zákon však z tohoto pravidla stanovuje určité výjimky, které záleží jednak na zůstaviteli, jednak na důvodu vydědění:

Zůstavitel může projevit vůli, že i pokud jej vyděděný potomek přežije, pak si přeje, aby děti vyděděného potomka dědily.

Pokud je důvodem vydědění »zadlužení dědice« nebo »marnotratné počínání « vyvolávající obavu, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Potom může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice jen tak, že jeho povinný díl zůstaví dětem vyděďovaného dědice.

Prohlášení o vydědění

Jde o zcela nový termín, který nahrazuje používaný termín »listina o vydědění«. NOZ stanoví, že vydědění se děje stejnou formou, jakou lze pořídit závěť. A protože NOZ zavedl vedle dosavadních pouze písemných forem závětí i možnost závěti ústní, logicky je možné i vydědění provést pouze ústně. No a »ústní listina« logicky existovat nemůže. Je však třeba zdůraznit, že pro provedení vydědění ústně platí stejně přísná a formální pravidla, jaká platí pro pořízení ústní závěti. Vedle rozšíření počtu forem, kterými lze vydědění provést, došlo i k rozšíření počtu důvodů, pro které lze vydědění provést. Těmi jsou:

zadlužení dědice

marnotratné počínání

odsouzení pro trestný čin

Tento důvod platil i v předchozím zákoně. Došlo u něj ale k uvolnění podmínek. Nejde již o omezení pouze na odsouzení pro úmyslný trestný čin a na dobu delší než jeden rok, ale o odsouzení za úmyslný i nedbalostní čin. Aby ale nešlo vydědit kvůli jakémukoliv odsouzení, byla přidána omezující podmínka, že čin musí svědčit o »zvrhlé povaze

Důvody vydědění

Současná právní úprava je poměrně široká a velmi dobře svými okruhy pokrývá všechny důvody, které jsou zcela pochopitelné pro uskutečnění vydědění. Zákonem stanovené důvody vydědění jsou závazné a neměnné. To znamená, že vydědit nelze z jiných než zákonem uvedených důvodů. Nelze je rozšiřovat ani se nelze na jejich změně jakkoliv s vyděděným dohodnout. Podmíněné vydědění není možné - důvod vydědění musí existovat již v době, kdy se vydědění činí. Prostě nelze vydědit »do budoucna « nebo pod nějakou podmínkou. Rozsah vydědění určuje zůstavitel - Obvykle se vydědění děje tak, že vyděděný potomek nedědí vůbec. Zákon ale umožňuje i částečné vydědění, kdy zůstavitel nevyloučí potomka z celého povinného dílu, ale pouze z jeho části.

Když nechcete aby třeba manželka dědila

Co když zůstavitel nechce, aby dědily jiné konkrétní osoby než potomci, kteří ale jsou zákonnými dědici – tzv. pominutelnými? Konkrétně jsou to manželka z první dědické třídy a všichni dědici uvedení ve druhé až šesté třídě zákonných dědiců. Obecně řečeno – všichni ostatní příbuzní s výjimkou potomků. U těchto zákonných dědiců existuje jiná cest a než vydědění, jak toho dosáhnout. Stačí pořídit závěť a v ní konkrétní zákonné dědice, u nichž zůstavitel nechce, aby dědili, prostě neuvést. Nebo dokonce v závěti výslovně uvést, že nedědí. I na takové situace nový občanský zákoník pamatuje v ustanoveních o vydědění. Tam se praví, že způsobem, jakým se pořizuje závěť, může zůstavitel prohlásit o některém z dědiců (nikoli nepominutelných, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost), že pozůstalosti nenabude. Jednoznačně tak lze konstatovat, že vydědit se mohou i další příbuzní jakoukoliv formou, kterou se pořizuje závěť – například vlastní rukou na papír své přání napsat, datovat a podepsat. Přitom tak, na rozdíl od vydědění potomků, lze učinit z jakéhokoliv důvodu.

Důvod vydědění nemusí být uveden

Jedná se o naprostou novinku. Zákon dříve požadoval výslovné uvedení konkrétního důvodu vydědění. Neuvedení konkrétního důvodu mělo za následek neplatnost vydědění. Nyní tomu tak není. Zákonodárce zcela ponechává na vůli zůstavitele, zda důvod vydědění uvede či nikoliv.

Právní důvody vydědění

Zákon vymezuje určité okruhy pro vydědění. Proto je třeba při dalším výkladu vyjít zejména z judikatury, odborných článků a knih. Jde o tyto okruhy:

1. Neposkytnutí zůstaviteli potřebné pomoci

Jedná se o důvod, který vychází z morálního principu vzájemné pomoci v rodině a mezi blízkými. Potřeba pomoci se posuzuje s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. První zákonnou podmínkou tohoto důvodu vydědění je neposkytnutí potřebné pomoci. Neposkytnutí pomoci musí být v rozporu s dobrými mravy, přičemž je třeba posuzovat podmínky jak na straně zůstavitele, tak potomka.

2. Zůstavitel se nachází ve stavu nouze

Stavem nouze je nejen stáří či nemoc, ale též situace způsobené živelní pohromou, úrazem, protiprávním činem jiného apod.

3. Neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele

Prokázání naplnění tohoto důvodu bude velmi individuální, neboť každý člověk bude mít jiné představy o tom, co je projevování opravdového zájmu. Vše bude záviset na řadě okolností, jako je sociální prostředí, velikost rodiny či náboženské a jiné zvyklosti. I v těchto případech je třeba posuzovat konkrétní podmínky jak na straně zůstavitele, tak potomka.

4. Trvalé vedení nezřízeného života

Ze slova »trvale« jednoznačně vyplývá, že negativní jevy v životním stylu potomka musejí mít trvalejší ráz, kdy již nelze očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností. Za vedení nezřízeného života se obecně označuje takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. Je to zejména závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem či páchání drobné trestné činnosti, za kterou není potomek odsouzen. Zcela jednoznačně pak to je zanedbání povinné výživy, ať již přímo nebo neplacením určeného výživného.

5. Odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o zvrhlé povaze pachatele

Jde nepochybně o nejsnáze prokazatelný důvod vydědění.

6. Zadlužení nebo marnotratné počínání vyvolávající obavu, že nebude zachován povinný díl pro potomky

Tento důvod je zaveden zcela nově. Jeho cílem je podtrhnutí jednoho ze základních účelů dědického práva – zachování hodnot pro budoucí pokolení. Z toho také vyplývá specifický požadavek zákona pro případ vydědění z tohoto důvodu, kdy zůstavitel jej může učinit pouze tak, že povinný díl postižený vyděděním zůstaví (tj. odkáže) dětem vyděděného.

Možnosti vydědění jsou stejné jako u závěti. S ohledem na to, že se de facto jedná o specifickou formu pořízení pro případ smrti, zákonodárce jednoznačně stanoví, že prohlášení o vydědění lze učinit, změnit nebo zrušit, stejným způsobem jako závěť (viz druhy závěti).

Důvod vydědění nemusí být uveden

Vydědění "mlčky"

Další specifická možnost, jak lze vydědění provést, a to de facto mlčky tím, že nepominutelného dědice, který se dopustil něčeho, co naplňuje zákonný důvod vydědění, zůstavitel opomine nikoliv omylem v závěti, kterou pořídí, či odkáže jen nepatrný díl. Nutno ale upozornit na to, že názory na tento způsob se u některých soudců různí. Zůstavitel sepíše závěť ve znění: »Svému synovi Janovi odkazuji 1000 Kč, dceři Marii 500 Kč a manželce Romaně 15 milionů Kč.«

Odvolání, zrušení, prominutí a odpuštění

Jde vydědění změnit nebo zrušit? I v tom je zákonodárce jednoznačný a výslovně praví, že se tak děje stejně jako u závěti.

Odvolání

Odvolání vydědění se vztahuje pouze na vydědění sepsané jako veřejná listina, zejména formou notářského zápisu, a to vydáním této listiny zůstaviteli na jeho žádost.

Zrušení vydědění

Je přirozeným právem zůstavitele, které mu umožňuje reagovat na změnu situace, ať již majetkovou, nebo vztahovou. Pro zrušení vydědění bude nejjednodušší jeho odvolání. To může být učiněno dvěma způsoby – výslovně nebo mlčky: Výslovně - je třeba dodržet naprosto stejnou formu, jakou bylo pořízeno vydědění, která se odvolává (tedy včetně případné účasti svědků apod.). Mlčky – děje se zničením vydědění (např. roztrháním dokumentu).

Pořízení nového vydědění

Další možností by mohlo být pořízení nového vydědění. Avšak zatímco u závěti zákon výslovně uvádí, že nová závěť automaticky zruší starou, u vydědění to tak není. Lze to pouze odvodit z výslovného ustanovení, že způsob je stejný jako u závěti a nová ruší automaticky starou. Není přitom rozhodující, zda bude nové vydědění pořízeno stejnou formou jako to, které se ruší, nebo jinou z možných forem.

Vydědění jako součást závěti

Častou otázkou je, zda vydědění musí být učiněno samostatně nebo může být i včleněno do textu závěti. Odpověď je jednoduchá – ano, oboje je možné. Je při tom třeba mít na paměti, že formálně jde o dva úkony, ale nic nebrání tomu, aby byly na jednom papíře.

Pozdější závěť

Jiným možným postupem pak je, že zůstavitel pořídí závěť, která bude časově následovat po provedení vydědění a v této závěti odkáže majetek i vyděděnému potomkovi.

Jak se bránit proti vydědění

Není jen právo vydědění, ale vyděděný potomek se samozřejmě může bránit. Děje se tak v soudním řízení, v jehož průběhu musí vyděděný prokázat, že na jeho straně nenastaly důvody, pro které by mohl být vyděděn, ačkoliv zůstavitel byl přesvědčen, že splněny jsou. Důkazní břemeno tedy leží na vyděděném a důkazy budou záviset na tom, jaký důvod vydědění byl uveden.

Jak prosadit vydědění

Jak se ale má vyděděný bránit, když zůstavitel důvod vydědění neuvede? V NOZ existuje ustanovení, ve kterém se praví: »Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má vyděděný právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění. « To prakticky znamená, že se k vydědění bez uvedení důvodu nepřihlíží, ale jeho existence dává ostatním dědicům možnost, aby prokázali, že vydědění je oprávněné a je třeba jej zohlednit. Důkazní břemeno je tedy obrácené, neleží na vyděděném, ale na těch, kteří chtějí zůstavitelem učiněné vydědění prosadit.

Kdy se podává žaloba

Podává se poté, co se vyděděný o vydědění dozvěděl. To je obvykle po smrti zůstavitele v souvislosti se zahájením dědického řízení. Co když se ale vyděděný o vydědění, se kterým nesouhlasí, dozví již za života zůstavitele? Lze v takovém případě podat žalobu již za života zůstavitele? I když na to občas existují odlišné názory, podle názoru některých právníků to nelze. Jedná se o dispozici majetkem pro případ smrti, tudíž k jeho »aktivaci« může dojít právě a pouze až smrtí zůstavitele.

Dědická nezpůsobilost

Má stejné důsledky jako vydědění. Dědická nezpůsobilost znamená, že dotyčná osoba je z dědického práva zákonem vyloučena. Novela zákona rozšířila počet případů dědické nezpůsobilosti. K dosavadním způsobům

úmyslný trestný čin proti zůstaviteli, nebo jeho příbuzným

zavrženíhodného jednání proti zůstavitelově poslední vůli

domácí násilí mezi manželi (avšak pouze jestliže z toho důvodu probíhá rozvodové řízení)

zneužití, respektive zanedbání rodičovské zodpovědnosti (což zahrnuje i neplacení stanoveného výživného). I když výše uvedené osoby nedědí ze zákona, přesto zůstavitel může i tyto osoby navíc sám také vydědit.