Zákon zná tři způsoby, kterými může být rozhodnuto o pozůstalosti pro případ smrti:

Závěť

Je nejpoužívanějším institutem, který se pořizuje pro případ smrti. Závěť pořizuje zůstavitel za sebe, je to jeho vůle. Není tedy možné, aby pověřil někoho jiného. Například stanovil, že kdo co podědí, určí po jeho smrti jeho žena. Zrovna tak nelze pořídit společnou závěť více osob – třeba manželé nebo sourozenci.

Druhy závěti

Holografická - závěť, jejíž celý text zůstavitel musí napsat vlastnoručně. Musí v ní jednoznačně uvést, že se jedná o závěť, poslední vůli apod., podepsat ji a uvést datum, kdy se tak stalo. Tuto závěť může napsat bez jakýchkoliv svědků a uložit kamkoliv. Je potřeba zdůraznit, že taková závěť nemusí být napsána pouze na papíře. Bude platit, i když ji např. těsně před svou smrtí zůstavitel napíše na zeď u postele, na níž leží.

Alografická (např. strojová) – závěť, kterou zůstavitel nenapsal rukou, ale napsal ji například na počítači nebo nadiktoval nějaké osobě, která diktát zapsala. Tuto závěť musí zůstavitel vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky přítomnými zároveň současně výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

Pořízená veřejnou listinou - (nejčastěji notářský zápis) – závěť, která je sepsána nejčastěji notářem. Notář je povinen se při sepisu přesvědčit, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení. Výhodou takové závěti je, že ji nelze úspěšně zpochybnit. Další výhodou je, že taková závěť bude po smrti zůstavitele postoupena notáři, který vyřizuje dědictví, neboť závěť sepsaná notářským zápisem se eviduje v centrálním registru závětí. Ze stejného důvodu ji nelze ani pozměnit, skrýt nebo zničit, a tak zabránit její realizaci.

Privilegované závěti

Přibyly 4 nové možnosti! Zatímco doposud znal zákon závěť pouze písemnou, nyní zavádí i institut tzv. privilegované závěti, nebo také závěť s úlevami. Pro platnost a účinnost takové závěti se nevyžaduje splnění určitých podmínek a forem, které u řádné závěti splněny být musí. Privilegovanou závěť je možné pořídit různě v závislosti na konkrétní situaci, za níž je pořizována.

Závěť při účasti v ozbrojeném konfliktu a vojenských operacích</b> - závěť před dvěma svědky zaznamenává velitel jednotky nebo jiný voják v hodnosti důstojníka. Zůstavitelem však může být pouze voják nebo jiná osoba náležející k ozbrojeným silám. Není přitom třeba ohrožení života nebo obdobných obav, stačí samotná účast v ozbrojeném konfliktu nebo na vojenské operaci, např. misi OSN.

Závěť na palubě letadla nebo lodi jde v podstatě o obdobu závěti před starostou, avšak děje se tak před kapitánem nebo jeho zástupcem a před dvěma svědky. Zůstavitel musí mít pro svůj požadavek naléhavosti sepisu poslední vůle vážný důvod a nesmí být sepisem ohrožena bezpečnost letu nebo plavby. Těžko asi bude kapitán letadla nebo lodi sepisovat závěť v bouři.

Závěť před starostou – tuto závěť lze pořídit v případě, že je zde důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny. V takovém případě může poslední vůli zůstavitele za přítomnosti dvou svědků zaznamenat starosta obce, na jejímž území zůstavitel pobývá.

Ústní – lze ji pořídit pouze v případě naprosto nenadálé mimořádné situace, zejména v přímém ohrožení života. V takovém případě, třeba po autonehodě, stačí, že zůstavitel závěť vysloví před třemi současně přítomnými svědky – například policisty a záchranáři. Tito svědci osvědčí obsah závěti zápisem, který o tom pořídí, nebo mohou být vyslechnuti soudem a osvědčit obsah závěti výpovědí do protokolu. Pokud zůstavitel přežije, přestane tato závěť platit dva týdny poté, co byl ve stavu, že jeho závěť šlo pořídit formou notářského zápisu.

Svědek závěti

V mnoha případech sepisu závěti mají zásadní postavení svědci. Ti se musí na závěti, u níž asistovali, vždy podepsat, dobré je uvést i další údaje jako bydliště, rodné číslo, případně svojí funkci či vztah k zůstaviteli. Svědci jsou povinni dohlížet na to, aby zůstavitel nebyl k závěti nucen, i to, že text závěti je ve shodě s tím, co si zůstavitel přeje. Svědkem může být osoba zletilá, svéprávná, která umí psát a rozumí jazyku, kterým zůstavitel hovoří. Výjimkou je svědek v případě sepisu závěti s úlevami (ústní závěť), pak jím může být i dítě starší 15 let či osoba, která neumí psát, pokud rozumí textu. Všichni svědci jsou vázáni zákonnou mlčenlivostí. Svědkem závěti nemůže být osoba, která je závětí povolána – tedy samotný dědic či odkazovník. vyloučení jsou i jejich příbuzní či zaměstnanci, jakož i osoba, která závěť sepisuje či při ní působí jako tlumočník či úřední osoba.

Závěť v nemocnici

Existuje speciální ustanovení, které precizně upravuje případy, kdy zůstavitel učiní rozhodnutí o poslední vůli v době, kdy byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby. Jedná se o domovy seniorů, nemocnice či léčebny dlouhodobě nemocných. Toto speciální ustanovení se vztahuje i na případ, že takový člověk určil za dědice nebo odkazovníka osobu, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána nebo v něm jinak působí. Pokud se tak stane, tak takové jednání je neplatné! A to i kdyby to zůstavitel chtěl sebevíc. Výjimkou je, že takovému rozhodnutí bude učiněno ve formě veřejné listiny, např. notářského zápisu.

Obsah závěti

Obsah závěti závisí pouze na vůli zůstavitele a je zcela na něm, co vše do závěti uvede, jakými slovy, jak bude závěť dlouhá a podobně. Hlavní obsah závěti tvoří ustanovení, kdo dědí a co. Doposud byla v této oblasti zůstaviteli poskytnuta jen malá volnost. To se však zcela zásadně mění, a to řadou novinek. Těmi hlavními jsou:

1. Snížení zákonného dědického podílu nepominutelného dědice Nekompromisní stanovení zákonných podílů nepominutelných dědiců před 1. 1. 2014 bylo jedním z důvodů malé dispoziční volnosti zůstavitele. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele, a nedědí- -li (např. již nežijí), pak dědí jejich potomci. Cestou, kterou zákon poskytuje zůstaviteli větší manévrovací prostor, je, že nyní musí nezletilí dostat minimálně pouze 3/4 svého zákonného dědického podílu (dříve celý) a zletilí minimálně pouze 1/4 svého zákonného dědického podílu (dříve polovinu).

2. Dědická substituce Má dvě formy, a to: Náhradnictví – umožňuje zůstaviteli stanovit náhradníka dědice, pokud by určený dědic nedědil (zemře dříve než zůstavitel, odmítne dědictví či nebude dědicky způsobilý). Náhradníky lze »řetězit«, tedy i náhradníkovi stanovit další náhradníky, pokud by náhradníci ve stanoveném pořadí také nedědili. Tím je zajištěno, že dědictví nepropadne státu, z důvodu, že není dědiců. To podle dřívější úpravy nastávalo. Svěřenské nástupnictví – umožňuje zůstaviteli nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v určitých jiných případech na jednoho nebo více svěřenských nástupců jako následné dědice. Jedná se o velmi průlomové a silné opatření, které umožňuje zůstaviteli až na 100 let dopředu určit, jak bude s dědictvím nakládáno. Toto ustanovení tak vytváří základ pro budování rodového majetku či zajištění – např. dům zůstane v majetku několika následujících generací po zůstaviteli. Proto se nemovitosti ze svěřenského nástupnictví zapisují i do katastru. Pokud by dědic jednal tak, že by svěřenské nástupnictví znemožnil, je svěřenský nástupce oprávněn domoci se neplatnosti takového jednání vůči němu.

Vedlejší doložky

Každý může ve své závěti použít tzv. vedlejší doložky, jinými slovy upřesnit, za jakých podmínek se bude dědit.

1. Podmínka Při splnění podmínky získá z dědictví povolaná osoba stanovený majetek, právo apod. A naopak – pokud podmínku nesplní, nic nedostane. Podmínkou může být takřka cokoliv – například dostudování školy, oprava střechy, získání řidičského průkazu atd. Splnění musí nastat až po zůstavitelově smrti, a to i v případě, že podmínka de facto byla splněna již před smrtí zůstavitele. Pak musí být opakována, ledaže by byla zřejmá jiná vůle zůstavitele.

2. Doložka času Jedná se o institut podobný podmínce, ale na rozdíl od podmínky, u které není jisté, zda-li v budoucnu nastane, doložka času se váže k určité události, která v budoucnu nastat musí, například dovršení věku.

3. Příkaz Bude zůstaviteli využíván zejména k tomu, aby dědic či odkazovník určitým způsobem konal nebo se určitého konání zdržel – například příkaz po určitou dobu neprodat rodinný dům.

Vedlejšími doložkami může být takřka cokoliv. Jsou však neplatné, pokud jsou:

+ nesplnitelné</p>
+ odporující dobrým mravům nebo veřejnému pořádku</p>
+ zřejmě obtěžující</p>
+ nepřiměřeně zasahující do osobních práv dotyčného

Samostatným ustanovením zákon výslovně řeší neplatnost vedlejší doložky, která by ukládala, aby dědic uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě v uzavřeném manželství setrval. Přihlížet se také nebude k vedlejším doložkám, které zatíží povinný díl nepominutelného dědice.

Zrušení závěti

Zrušení závěti je přirozeným právem zůstavitele. Umožňuje mu reagovat na změnu situace, ať již majetkovou, tak vztahovou. Může sepsat novou závěť, což je nejčastější způsob a nová závěť automaticky zruší starou. Není přitom rozhodující, zda byla nová závěť pořízena stejnou formou jako závěť, kterou ruší, nebo jinou z možných forem. Stará závět se ruší v rozsahu, ve kterém nemůže vedle nové závěti obstát. Pokud vedle ní obstojí alespoň zčásti, pak platí jak závěť nová, tak i zčásti stará, a to v té části, v níž není v kolizi se závětí novou. Další možností je odvolání závěti. To může být učiněno dvěma způsoby – výslovně nebo mlčky. K výslovnému odvolání závěti je třeba dodržet naprosto stejnou formu, jakou byla pořízena závěť, která se odvolává – tedy včetně případné účasti svědků apod. Odvolání mlčky se děje zničením závěti. Pozor, pokud by závěť existovala ve více stejnopisech, pak musí být zničeny všechny stejnopisy, jinak ke zrušení závěti nedojde! Stejné důsledky jako zničení závěti zůstavitelem má i jiné zničení závěti, např. požárem či její ztráta.

Zrušení závěti jejím odebráním notáři

Specifickým důvodem odvolání závěti, který se však vztahuje jako další možnost pouze na závěť sepsanou jako veřejná listina, zejména formou notářského zápisu, je její vydání zůstaviteli na jeho žádost. Pokud se tedy zůstavitel rozhodne požádat notáře, aby mu závěť, kterou pro něj sepsal a má uloženu, vydal, potom mu ji notář musí vydat. Je ale povinen poučit zůstavitele o tom, že vydání má důsledky odvolání závěti.