Novela zákona přináší zcela zásadní novinku – dědici odpovídají za dluhy zůstavitele v plné výši i ze svého majetku. Tedy bez ohledu na to, jak velké je dědictví. Jde o přechod dluhů zůstavitele na dědice. Je to však možno »odvrátit«, pokud dědic postupuje správně. Zejména v prvních letech po novele proto bude dobré, aby dědic využil při řešení dědictví služeb právníka, který se v této oblasti dobře orientuje. Co vše je tedy třeba učinit, aby dědic dědil, ale nakonec na to nedoplatil? Pokud se má dědic rozhodnout, je v první řadě třeba, aby věděl, jak vysoká je hodnota dědictví a jak vysoké jsou proti tomu dluhy zůstavitele. Pokud dědici a zůstavitelé jsou spolu v úzkém vztahu, mohou to vědět, mnohem častěji ale zůstavitel o svých dluzích nikde nemluví a to dokonce ani před manželem. V takovém případě je nutné učinit dva kroky:

1. krok - Výhrada soupisu

Výhrada soupisu pozůstalosti je nejdůležitějším krokem. Účelem soupisu je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Dědic má právo vyhradit si soupis pozůstalosti nejpozději do jednoho měsíce poté, co jej soud o tomto jeho právu informoval (soud může tuto lhůtu prodloužit, jestliže jsou pro to důležité důvody, např. dědic žije v zahraničí). Právo se uplatňuje buď ústně před soudem, nebo písemným podáním. Pokud dědic tuto lhůtu zmešká nebo sdělí, že právo na výhradu soupisu neuplatňuje, nemůže to již nikdy učinit. Pokud dědic výhradu soupisu řádně uplatnil, má to zcela zásadní dopad: Hradí dluhy zůstavitele pouze do výše ceny nabytého dědictví ą tedy jako doposud. Neuplatní-li ji, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. V tomto případě pak už existuje jen jediná možnost nápravy – odmítnout dědictví. Pozor – ujme-li se dědic, aniž je k tomu oprávněn, plné správy pozůstalosti, ruší se tím od počátku účinky výhrady soupisů.

2. krok - Vyhledání dluhů

Pouze ten dědic, který učinil výhradu soupisu, může dále soudu navrhnout, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby ve stanovené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky. Soud tak činí vyvěšením vyhlášky na své úřední desce a lhůta musí být nejméně 3 měsíce. Věřitel, který se ve stanovené lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení dluhů vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek. Výjimku tvoří ty pohledávky, o nichž dědic prokazatelně věděl, a pohledávky, které má věřitel zajištěny zástavou nebo jiným věcným právem k věci, která se nalézá v pozůstalosti. Pokud dědic o výzvu věřitelům nepožádá, je věřiteli zavázán až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného předpisu.